POLNÍ STEZKOU.

Emanuel Lešehrad

POLNÍ STEZKOU.
Luh pomněnek je pln a květů sedmikrás, pruh řeky v keřích vrbových se vine, pod strání k obzoru se vlní zlatý klas, u háje rybník modrý v sítí kyne. A v hvozdu houštinách je dneska plno ptáků, a skvrny jahod všude v mechu svítí, a klenbou buků vidět do oblaků, zkad v stíny lilavé se snopy světla řítí. V té lázni teplé, v které kraj se koupá, – jak žena, jež své odhaluje vnady – zrak vytržením plá a duše v azur stoupá. A tiše, měkkounce, jda polní úzkou cestou, mním, šťasten k zbláznění, že ubírám se tady do blízké, tiché dědinky, v údolí, za nevěstou. 54