DÉŠŤ

Emanuel Lešehrad

DÉŠŤ
Prší mhou zrádnou do šera zádumčivého večera.. U okna dlíme se ženou, jež je mi sestrou, milenkou. Slyším pláč deště vzlykavý. Což snad mé srdce churaví?.. Prší mhou z šera do šera osudového večera.. Slyšíš slz šum, ston, stesk a sten? Nešťasten, šťasten, nešťasten.. V jasanech štká sten deště jen, zíráme v sebe, zříme ven; mha v srdci, v světě před oknem. Budeme šťastni, nebudem’..? Prší mhou tiše do šera bezútěšného večera 15