OSAMĚLÝ DŮM

Emanuel Lešehrad

OSAMĚLÝ DŮM
Na prahu města vila sní se zahrad věncem kolem. Tam jsem se kdysi uchýlil se srdcem chorým bolem. Zde smírně odtékají dny jak vlny řeky líné. O květech lípy šeptají a k slunci oblak plyne. Jen časem ze snů nádraží smích vlaku zahaleká. To mladá Touha vyjíždí snad k hvězdám, do daleka 26