NĚKOMU V RÁJI

Emanuel Lešehrad

NĚKOMU V RÁJI
Ty choré oči dumavé jed vssály luny stonavé. Vždy rád jsem v modř těch očí zřel, když Západ tichem kraje šel. V řas něžném šeru můj duch snil, že říš’ touh dětských navštívil, kde láskyplný zkvétá sen jak plachý úsměv princezen – *
Ted' ručky chladné jak hor sníh spí zvadlé v černých dahliích. Žel!, příliš křehká pro žití, svým očím dala zemříti 21