DIVOKÝ MÁK

Emanuel Lešehrad

DIVOKÝ MÁK
Je smavý letní zlatovlasý den, host božské slávy; jdu světa nivou, barvou rozechvěn, jat něhou trávy. Ó, volně žíti! Z háje slyšet sem je plesat ptáky. V snu zraje žito, mízou voní zem’ a plají máky. A vroucné srdce v šťastných prsou mých se láskou směje, mé srdce, úkryt houslí vášnivých, si nápěv pěje: Žár slunce slastně žíří v žilách mých, žhne z nebe zraku. Přijď; Ženo, spleť nám věnce na skráních z hořících máků! 34