PIANISSIMO.

Emanuel Lešehrad

PIANISSIMO.
Růže měly její něhu a luna měla její jas, jak se brala podle břehu, a její stín se v plese třás’. Třpyt skleněných hvězd vybledal – byl říjen teskný, říjen mdlý – a kdosi v dáli na roh hrál, na hluboký roh ospalý. Až náhle zmlk’. I měsíc zhas’, a růže zdřímly v sklenníku, jen její stín se dlouze třás’ na spící ploše rybníku. 58