VESNA.

Emanuel Lešehrad

VESNA.
Má drahá, mé srdce září, když Tebe vzpomenu. Krášlím náš domek, bych příchod Tvůj oslavil. A moje myšlénky, stonavá děvčátka, hovoří se mnou o Tobě – a vyptávají se: „Snad dnes, anebo zítra?..zítra?...“ A běhají každého jitra na zelený vršek, aby Ti běžely s jásotem vstříc. 73