Píseň národní.

Píseň národní.
EH, KOLIK že ras kříží se v proudu mé divoké krve a kolik smíšených rodů smísilo mok její tmavě rudý?! Hle, emblemy chimerické srazil jsem s cimbuří hradu a se smíchem povznesených hledím v kraj plný mrtvol, páchnoucích mrtvol těch, kteří skřížili meče svých pěstí pro hesla příliš slavná hlučnou fanfarou chytrých. Sevřen nadšením hlupců a zhnusen drzostí lotrů, již poštvali bestie v otrocích usurpovaných, nad hnízdem netopýřím, kde špína všechno třísní, kde zlořečený dav sval každý ohmatává, – je shnilé caput regni, je shnilé celé regnum – bych neproklínal vše, směju se pronikavě v zápasu bez konce ve vzduchu morovatém... Oh, pyšné INTERNACIONÁLY dítě stejně pyšné, Krésus hrdým snem o příští ANARCHIE, tak přetrhal bych rád vše, čím jsem k hroudě přirost’ a v trysku mohutném blah rozletěl se v dálku, kde mlhy veleměst a bouře oceánů. [7] APOSTROFY HRDÉ A VÁŠNIVÉ
[9]