To bude...

Stanislav Kostka Neumann

To bude...
TO BUDE jeden z příštích podivných dnů, přezrálé kultury napojený mdlobou... Ty, sybaritka linií ženských, za dusného večera při otevřených oknech na čínské kůži žlutavě bílé v komnatě přišeřené... ty, jejíž smích s tím se mi svěřuje... ty, rozkošná svým talentem hrát roli milovníka v komnatě intimní... za dusného večera stát budeš v snědé své kráse, zatím co taburet zachytí roucha posledního záhyby teplé ještě... a tvoje blíženka bílá na čínské kůži v komnatě přišeřené... eh, – a já s úsměvem chápajících a s papirosou něžnou budu říkati SESTRO při promenádě ranní v sadě v chladivé lázni nervů. [21]