POKRYTECKÁ PANNA

Otokar Březina K. Egor Josef Holý Vladimír Jelovšek Karel Babánek Jiří Karásek ze Lvovic Jiří Karmín Emanuel Lešehrad Augustin F. Lubas Stanislav Kostka Neumann Viktor Dyk Jan Opolský Otomar V. Vilém Peča František Soldan Karel Engelmüller Antonín Sova Otakar Theer Zdeněk Tlamich Karel Toman Zikmund Winter

POKRYTECKÁ PANNA
Mám krásu z mramoru a v páru očí laních zříš Marnost se Smrtí si dávat políbení; jdu časy lhostejná, zda štěstí nesu v dlaních, či zda se za mnou krev na popravištích pění. A pleť má, netknutá, jež měla odpoutávat v sta tělech rozkoše, jak masky nehybná je; sen z lásky rovníku do mého srdce zavát má víčka umdlená a v barvách spleenu hraje. Neb, země illusí! tajemství mého těla se k slunci polednímu divě rozletěla a pitá jeho září teď lásku vzala mi. Co zatím po horách, snem ověnčená, kráčím svým krokem hedvábným, nad tanec hadů sladším, sten mužů, jako psů, zní touhou skalami. [70]