Po svatbě.

Jan Evangelista Nečas

Po svatbě.
Mladý manžel po sňatku seděl s žínkou ve statku a že právě zhasla svíčka, koukali se do nebíčka. Aby milou družku slavil, mužíček k ní takto pravil: „Ty jsi jako hvězda zlatá, sterou krásou přebohatá, ana v tajuplné moci světlo dává tmavé noci. Dokud budu dechu míti, vždy mi musíš hvězdou býti!“ Na to žínka prohodila: „Nerada bych hvězdou byla, neboť ona, muži zlatý, nosí pořád jedny šaty.“ 14