Svatá pravda.

Jan Evangelista Nečas

Svatá pravda.
Vše koupil jí, co na očích jí viděl, a sám to přines, aniž by se styděl. Teď právě módní šat jí nese a na dík její srdce se mu třese. Však paní, zkoumavši to chvilku, naň spustí hlučnou vyřídilku: „Tvůj nevkus, věru nemá žádných hranic, vždy volíš to, co nestojí už za nic!“ Dík takový – jakž by ho nedopálil? „„Máš pravdu!““ – on hned ženu chválil – „„už tenkrát jsem tak hloupý byl, když jsem si – tebe vyvolil!““ 16