Verše do pomníku básníkova.

Jan Evangelista Nečas

Verše do pomníku básníkova.
Tuto mezi hřbitovními zděmi leží básník ve posvátné zemi. (Jména jeho není třeba znáti, nechtěliť mu na něj pranic dáti, z čehož patrno, že nezanechal dluhů.) Toto pak mu počítají za zásluhu: Přes prsty on mecenáše klepal, na zdar „národního“ verše tepal, proti „přímým“ přímo agitoval, až ho osud v černou zemi schoval. Pak mu na hrob pomník dali značný, by svět nevěděl, že byl to člověk lačný; ba i na tom nemajíce dosti, říkají mu: hvězda první velikosti. – Za živa on radil vlastencům a děvám častým hrobu jeho ku návštěvám, slibuje, že kdo tam odhodlá se jít, dostane prý cestou – větší apetyt. 61