Ma salami.

Jan Evangelista Nečas

Ma salami.
Od Jerusalema města vedla Vlacha drsná cestacesta, nevím už, kam do okolí. Opatřiv se hodnou holí, vzal si tři salámy s chlebem k požitku pod širým nebem. Celá duše jeho jesti jata pohlížením v ona místa svatá, kde pán Ježíš divy konal, učil, trpěl a pak skonal. Na to všecinko se rozpomíná, když tu potká Arabie syna, kterýž praví: „Ma salami!“ t. j. česky: Pokoj s Vámi! Vlach však domněnkou tou veden, že chce salám, dal mu jeden. Sotva ušel zas pár kroků, má ho druhý Arab v oku a dí taktéž: „Ma salami!“ Vlach si myslí: Pán Bůh s námi! 56 to je divný národ lidí, že až do kapsy mně vidí. Obdařiv jej, Vlach si sedl a sám třetí salám snědl. V tom naň jiný Arab čumí, pozdravuje tak, jak umí: „Ma salami! Ma salami!“ „Což pak nosím masné krámy?“ zvolá poutník. „Ontě vskutku vidí mně až do žaludku.“ 57