K čtenářům.

K čtenářům.
Ó neptejte se , proč má píseň Je žalem jemným omžena; Proč sladká v srdci nadchu tíseň Jen zvukem smutným ozvěnna! 223 Kdo ztratil života hned v máji Ach! všecku rozkoš, všecek vděk: Ten noří mysl v dumnou báji A lká o prchlý, šťastný věk! Tak i mněmě harfa vezdy vítá, Když ve slzách se žehnám s ní, Zas v pláči družka pospolitá, A měkkým zvukem v žalu zní. Mou dřímající bolesť v chvění Žalostný její vzbudí ton: Když srdce pěje k ulehčení, Tu líčí v písni slasti skon! Juž odkvětla mi láska vroucí, Juž zašla směvná naděje; Budoucnosť krásná, slavná, stkvoucí, Jak mrtvý stín se vstříc chvěje. A ňadra zvučná v teskném chvění Zpěv truchlý roní v noci mír, Když v sladkožalném roznícení Je blaha krátký jímá vír. A jako labuť milopěvná Ve výši pluje omženou, Když větru vanem peruť levná Ji vznáší ve vlasť kýženou: Tak srdce roní zde své žaly, By vystříbil se jeho zvuk; A k nebi sledí ideály, Kde květe jejich stkvělý puk!... 224 Poznamenání.
1) Pisatel naráží na šťastné zachránění J. c. k. Veličenstva dne 18. února 1853. 2) Petrarka žil nazvíce ve Vaucluse u Avignonu ve Francouzsku, kde poznal Lauru, jak se praví, choť Hugues-a de Sade, k níž zahořel láskou, opěvovanou nesmrtelnými sonetty, kanconámi atd. Pěvec podu najský rozumí se samo sebou Kollár. 3) Praví se, že labuť v předtušení smrti své pěje bolnými zvuky; odtud labutí zpěv, tolik co poslední zpěv před smrtí. 4) Východní moře čili Balt jedině v letě plavbě přístupné, časně zamrzá. 5) Pisatel naráží na pověstnou bitvu u Chalons-u sur Marne mezi Attilon z jedné, a mezi vůdcem Římským Aëtiem a králem Visigothův Theodorichem I. z druhé strany, kteráž se strhla 20. září 451 po Kr. a jižto rozdrobena byla moc Hunův na vždycky. Z obou stran bojováno s takovou vzteklostí, že padlí v noci opět z mrtvých vztali a co duchové v hrozném boji pokračovali. Theodorich I. padl s tisíci svého lidu. Velkolepá freska od Kaulbacha představující tento strašný boj duchův nachází se v kr. Novém Museu Berlínském; karton pak viděl pisatel v pěkné obrazárně polského hraběte Raczynského v jeho palácu nedaleko Berlína. 6) Na den dušiček rozsvěcují se svíce či lampy na hrobech. 7) Není rozkošnějšího rozhledu, leč na průsvitnou hladinu tichého jezera, nad jehožto modrými vodami celé davy plnokvětných lilijí se rozkládají a oku nad míru lahodí. 8) Pověsti toho druhu jsou u všech národův zdomácnělé nazvíce na mořích a řekách bydlících; i u Slovanův, zvláště u Rusův, jimž moře a matička Volha poskytují mnoho látky k věstím takýmto. Ostatek viz Čelakovského nejkrásnější báseň: Ilja Volžanin; národní pohádky od Puškina atd. 9) Tak zvaná: „fata morgana“, objevující se v Sicilii, v Aegyptě a v Arabii. 225 10) Pisatel líčí rozkošný způsob stavby italianských vill. 11) Viz Byrona: „The brige of Abydos“; Schillera: „Hero und Leander„; Grillparzera: „Des Weeres und der Liebe Wellen„ atd. 12) Viz Rousseau-a: „Une nouvelle Heloise.“ 13) Noci na severu jsou delší, než u nás; pisatel dovoluje si básnické naznačení věčné noci. 14) Mrtvé moře, u starých jezero Asfaltské, známo výpary všecken organický život mrtvícími. Živé popsání mrtvého moře, jakož i vůkolních krajin viz ve: „Voyage en Orient“ od Alf. de Lamartine-a. 15) Víno Znojemské patří k lepším Moravským; u zámožných Hanákův jest věcí obyčejnou. 16) Podání chleba hostím, překrásný obyčej slovanský, na Moravě tuším ve větším užívání než v Čechách. 17) Josa tolik co Josef. 18) Národní takřka zákon slovanský, sahající do nejstarších dob minulosti. 19) Po smrti rodičův povinností bratrovou bylo uzjednávání domácího míru v rodině. Viz Čelakovského sbírku národních písní slovanských, jakož i Erbenovu sbírku písní národních v Čechách. 20) Pověra, že umírající má lehčí smrt, otevře-li se okno, aby duše měla volnějšího průchodu, není doposuď naprosto zniklá mezi lidem. 21) Fana tolik co Františka. 22) Koně jsou nejznamenitější částkou bohatství Hanákův. A mé koně, bujné koně, Aj proč by včil orali? Zde dost pastev kolem pro ně atd. Chmelenský. 23) Obyčejné radovánky při veselkách. 24) Děkování za návštěvu naznačuje zvláštní úctu k hostím; krásný obyčej tento zanikl skoro naprosto. 25) Kabela tolik co taška, zajisté pěknější výraz a národnější. 26) Zvyk tento vyhynul skoro naprosto. 27) Uřknouti běžnější na Moravě, než uhranouti. 28) Již Římané užívali ptákův těchto k svým auguriím; krákorání vrány značí i Slovanům nehodu. 226 29) Pověsti této, v Čáslavsku veleznámé, užil pisatel s básnickou volností. 30) Tento příkrý sráz na zříceninách hradu Liechtnického ukazuje se dosuď za ono neblahé místo, kde spádem mnohý hrdina za své vzal. 31) Bitva u Cannae 216 př. Kr. 32) Ze jména milému čtenáři udati slavné básníky, na jejichžto nejznámější bez toho díla se zde naráží, nebude zapotřebí.
E: až; 2002 227