XIV. Když touha v písni vane k ní,

Gustav Pfleger Moravský

XIV.
Když touha v písni vane k ní, Když touha v písni vane k ní,
 Co tichý lásky dech: Tu ona v slastech nyvě sní A sílá vstříc mi vzdech; Však když mé písně utichnou, Tu rtem jí hraje smích; A její sladká ňadra dchnou Mou píseň z hlubin svých. Já slúchám této země ozvěně Svých vřelých citův všech, A v slasti ve mně vzkouzlené Umírá touhy vzdech! A když v čarovném souznění Zpěv její doznívá: Tu k novému se vznícení Má píseň rozechvívá.
Básně v knize Dumky:
  1. I. Odpusť mi, pěvče přesladko mluvící,
  2. II. Byl tichý večer – píseň slastněnyvá
  3. III. Tu v náruči jsem spánku přelibého
  4. IV. Tu zlaté mraky nám se otevřely,
  5. V. „Ta lyra tvou má, milý, navždy býti!"
  6. VI. Tak pravíc na hvězdu se proměnila,
  7. VII. Juž počnu v záchvatě horoucím pěti:
  8. VIII. Což slabým zvukem struna může říci,
  9. IX. Však toť ať k slávě mocně srdce zpívá:
  10. X. Když hlučných zvonův rozprouděné znění
  11. XI. Když lásky moc se mého srdce měla
  12. XII. Že tvoje hvězdné oko v písni slavím,
  13. XIII. Ó zvuku znící jí z rtův růžoráje,
  14. XIV. V milosti k sobě srdce moje splítá
  15. XV. Že duše má jen, drahá, žije v tvojí,
  16. XVI. Ó kéž co perla okamžik jen letný
  17. XVII. Když duše tužná v oko zírá,
  18. XVIII. Až věky dalné v zapomínky moři
  19. XIX. Ty divíš se, že sladké překvapení
  20. XX. Kdo žár ten slovem může vypraviti,
  21. XXI. Jak růže jarní sladký kalich sklání
  22. XXII. Jen malý důkaz podal jsem ti lásky,
  23. XXIII. Juž svatý zákon pevnou mocí platí;
  24. XXIV. Tě viniť nechci, že by tvoje vzorná
  25. XXV. Kéž osud má nade mnou smilování
  26. XXVI. Když zdrcen duše bolesťmi jsem zcela,
  27. XXVII. Neb ani lásky těcha v srdci mroucím
  28. XXVIII. Vždy velikým Petrarku nazýváme,
  29. XXIX. Jak sladko jestiť v choré srdce těchu
  30. XXX. Když síla umrlá se chýlí k hrobu
  31. XXXI. Tajemny jsou mé žárné duše spěchy:
  32. MRAMOROVÝ PALÁC.
  33. Poslední Vůle.
  34. Panna Lichternburská.*
  35. I. K písním.
  36. II. Nevím, co to jesti, v skutku,
  37. III. Ni slunce ranní lesk nesvítí,
  38. IV. Po čemž srdce moje práhlo
  39. V. I stála růže roztomilá
  40. VI. Jak tvůj je úsměv v slzách milý,
  41. VII. Když jsem já nazřel v tu milou noc,
  42. VIII. Není tak sladký zpěv slavíka
  43. IX.* Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu,
  44. X. Jak Luna tiší dol i bor
  45. XI. Na květoucí mezi v poli
  46. XII. Za Luny, v jarním soumraku,
  47. XIII. A milencové blažení
  48. XIV. Když touha v písni vane k ní,
  49. XV. „Jak mi slastno na tvých prsou!“
  50. XVI. Jak jarní noc v svých čaropůvabech:
  51. XVII. I pomije život náš jak zlatý sen,
  52. XVIII. Když jsem já citův rozhru převýznamnou
  53. XIX. Jak sladký dřív tvůj úsměv byl,
  54. XX. Ó blaho těch dob milých, kdo tě vypíše,
  55. XXI. Když v ňadrách bolných tichý žel
  56. XXII. Nevěděl jsem, když mne první
  57. XXIII. Když’s ponejprv ty zapěla
  58. XXIV. Ó jak ten bláh, kdo volně hraje
  59. XXV. Ó doby té, když v plameni
  60. XXVI. Když na doby vzpomínám,
  61. XXVII. Což neuhasneš nikdy v mysli mojí,
  62. XXVIII. Jen jednou ještě tebe, děvo, zříti
  63. XXIX. Ty sladký směve duhorůžných lící,
  64. XXX. Víc nerozněcuj rány moje
  65. XXXI. Ty’s plakala, když k tobě klonil
  66. XXXII. Když jsem u okénka stával
  67. XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti,
  68. XXXIV. Když s hvězdami se sklání
  69. XXXV. Pod horou tam dolem květným
  70. XXXVI. Kdo všechny luzné naděje
  71. XXXVII. Naše duše přece jenom
  72. XXXVIII. Když hvězdná noc se stírá na údolí,
  73. XXXIX.* Smutná vede cesta, smutná po té stráni,
  74. XL. Tolik jsem juž o své milé
  75. XLI. Buď s Bohem!
  76. XLII. A když jsme se objímali
  77. XLIII. Jak přec plno jedno moje srdce bylo,
  78. XLIV.* Oj! kéž ještě jednou jen s planoucí tváří
  79. XLV. Na stráni pne se mohyla,
  80. XLVI. Oj vy doly, milé doly, čemu vy se zelenáte?
  81. XLVII. Ó hvězdo milá, v okénko jež svítíš
  82. XLVIII. Kdo prožil hlučné bouře života
  83. XLIX. Františce F.
  84. L. Oj! na horách, v divém skalí,
  85. LI. H...
  86. I. Ó nevymřely dosuď sladké zvuky,
  87. II. Když v rozkoši jsem lpěl
  88. III. Já zřel tvůj úsměv – růžný ráj
  89. IV. Podej mi svou ručinku,
  90. V. Když večer tichem panuje,
  91. VI. Ballada o růži.
  92. VII. Bylo to v máji, ba v máji,
  93. VIII. Jak často jsem se odříkal
  94. IX. A já nazřel v oči její,
  95. X. Když jsem v sladkém obejmutí
  96. XI. Ó co já jsem se nalíbal
  97. XII. Ona mne slastně líbala,
  98. XIII. Když oko tvé tak přemilostně zřelo,
  99. XIV. Z úst cizích zní teď šveholící píseň,
  100. XV. Ach! ty srdce přežádoucí,
  101. XVI. Když ondy mě srdce bolelo,
  102. XVII. A když jsme se rozloučili
  103. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín
  104. XIX. Kalino, kalino,
  105. XX. Šumí voda, šumí lesy, oudolí;
  106. XXI. Od té doby, co mne milá
  107. XXII. A když jsi mi v náruči ležela,
  108. XXIII. Marji.
  109. XXIV.* Na tvojich prsou odpočinouť
  110. XXV. Ó jinaké to naše rozloučení
  111. XXVI. Vy hvězdy se v blankytu chvějte,
  112. XXVII. Ach! co se to se mnou stalo
  113. XXVIII. A když mladosť rychlo mine,
  114. XXIX. Byť vířivé rozkoše šumivá slasť
  115. XXX. A když tobě minula láska ta směvná,
  116. XXXI. Juž vše naděj pohrobena
  117. XXXII. Komu pominulo štěstí
  118. XXXIII. Marji.
  119. XXXIV. Ó sladké sny, ó písně sladké, milé,
  120. XXXV. Když zmizí všecka rozkoš žití,
  121. XXXVI. U Altony.
  122. XXXVII. W...
  123. XXXVIII. Když ukonejšen Lunou
  124. XXXIX. „Nuž, tak jsme se shledali, druhové zas,
  125. XL. A. H.
  126. XLI. B. J.
  127. XLII. Proč déle plakať, déle lkáti,
  128. XLIII. Bouří vichr v noci temné,
  129. XLIV. Ó ty světe dravý, litý,
  130. XLV. Epilog.
  131. K Múse.
  132. Františce F...
  133. Arnoštovi P ...
  134. K Milence.
  135. A ...
  136. FRAGMENTY.
  137. Souhlas.
  138. Srdce boj.
  139. Duše zpěv.
  140. Ghasela.
  141. Sen.
  142. Z Nočních Dumek.
  143. K čtenářům.