Památce čtyřicátých narozenin Karla Havlíčka dne 30. října 1861.

Václav Pok Poděbradský

Památce
čtyřicátých narozenin Karla Havlíčka
dne 30. října 1861.
Ejhle v zdobném rámci obraz čarokrásný, jenž dojímá pozorovatelské oko! Ejhle nebes blankyt, v úsměvu svém jasný, jenž se klene nad zemí tou převysoko! Tak se drahá Česká vlast nám objevuje, neboť vše, co krásným, zdárným, mocným sluje, v ní zas pučí znovu z starých kořenů a zas jaré, silné konáry pne vzhůru; národ zahání své síly Mořenu a ubíjí dusící ho noční můru. – Vstali jsme – buď Bohu dík vzdán! – z klamu ze sna, procitli jsme k nové opět ku činnosti; usmívá se žití národního vesna, kynoucí nám zdarem lepší budoucnosti. Rodní bratří, rodné sestry stojí k sobě, jedním citem útroby jich naplněny, [5] jedna idea vše víže v nové době – národností jsou všech prsa rozvlněny: národností svatou, Bohem věčným danou, národností mocnou, v dobru obětavou, pro niž miliony co hrad z žuly stanou, když si k cíli razit mají dráhu pravou. Této naší Českoslávské národnosti novověký obětník a hajitel, naši slavné, blahodárné minulosti křisitel a vlasti rezu hubitel světlo světa spatřil přede lety čtyřiceti. Co Čech zdárný vzrostl, květl, šířil plody zralé velikého ducha svého, kácel otroctví a chabá slabců předsevzetí a v terč protivníků povždy trefně mířil, hlásaje vždy pravdu z přesvědčení svého. Ano známe, ctíme Havla Borovského, víme, čím byl národu ten věrný vlasti syn; hluboce želíme včasné ztráty jeho: v němť jsme poznali, seč pevný, vlastenecký čin. Při vznešeném ducha jeho oslavení osiřelé Zdeňky jeho zpomínáme, an v poklidném, svorném tomto besedění s péčí se k ní co k národa dceři známe. 6 Tak se svůj ke svému vždy dle pravdy vine, vždyť jen z poznání-se naše blaho plyne; národ pak, jenžto svých velkých mužů ctí, neoctne se nikdy v zhoubném bezcestí! 7
Básně v knize Nová doba 2:
  1. Památce čtyřicátých narozenin Karla Havlíčka dne 30. října 1861.
  2. Na rozhraní roku 186½.
  3. Slza Boženě Němcové.  21 (18 – 62.)  24
  4. Karlu Havlíčkovi Borovskému.
  5. Vlastenka.
  6. Ku sňatku národovce s vlastenkou.
  7. Kolářská.
  8. Advent.
  9. Píseň českých turnéřů.
  10. Na sklonku roku 1862.
  11. Mé blaho.
  12. Při návratu do staroslavné Prahy.
  13. Čechů květ.
  14. Jarní jitro.
  15. I. Zdrávas krásná nebes milostenko,
  16. II. Než co pravím? – Někdy mezi námi
  17. III. Svítí hvězda na nebeské báni,
  18. IV. U kolébky stráží láska bdělá,
  19. V. Lásko, zřídlo nevyčerpatelné
  20. VI. Krásný zajisté jest květinový
  21. VII. Nejlahodněj však jen ono pění
  22. VIII. Kdyby píseň lásky zavznívala
  23. IX. Dost velký je prostor, který jmeno
  24. X. Lásko, z tvého trůnu prajasnosti
  25. XI. Milujme se, křehcí pozemšťané!
  26. I. Vlast.
  27. II. Všem Josefům.
  28. III. Mozart.
  29. IV. Julius.
  30. V. Salesius.
  31. VI. Sokol.
  32. VII. V Praze.
  33. VIII. Památka.
  34. I. Umí česky.
  35. II. Polovičákům.
  36. III. Nem bánom.
  37. IV. Dobré mínění.
  38. V. Všecko jedno.
  39. VI. Kosmopolitům.
  40. VII. Jistým korrespondentům z Prahy do – –
  41. VIII. Svoji k svému.
  42. IX. Žíti nebo mříti?
  43. X. Není divu.
  44. XI. Antisokolistům.
  45. XII. Toť to pravé.
  46. XIII. Rada.
  47. XIV. Jarní přání.
  48. XV. Březen.
  49. XVI. Také odpověd.
  50. XVII. Kde ta láska?
  51. XVIII. Na výčitku trumf.
  52. XIX. Postní náhled.
  53. XX. Proč to?
  54. XXI. Nezpomněl si na to.
  55. XXII. Divné věci.
  56. XXIII. Žádná tajnost.
  57. XXIV. Chyba lávky!
  58. XXV. Nač by to bylo?
  59. XXVI. Němci Čechům.
  60. XXVII. Dobré zoufalství.