Pěšky jako za vozem.
K sedlákovi
Barákovi
přišel při vojanském tažení
major na kvartýr neb ležení.
Selka snesla na talíř mu housek,
k tomu pivo a pak másla kousek.
Major ale zlostně zvolal: „Kýho ďasa
mně to dáváš? Já chci pořádný kus masa!“
Sedlák běží pro ně k řezníkovi,
kdež se, jak je vařit, doví,
totiž s polívkou buď s knedlíčkami
nebo ale nudličkami,
s omáčkou pak podle vůle
buď ze křenu neb cibule.
Selka podle toho navedení
dá se rychle do vaření,
a než mine dobrá hodina,
hotova je hostina.
„Ještě čerstva kompot ňáký!“
křikne major zhurta jako na vojáky;
[11]
„není-li ho v hospodě neb u kramáře,
bude k dostání snad u faráře.
Allou! pro kompot běž hbitě,
ať je tady okamžitě!“
Sedlák, jak by bič ho sek,
řeči té se velmi lek,
a hned práskna do bot
odříkává: „kompot, kompot...“
než však přijde k farnímu ku plotu,
komplot už má ze kompotu,
a zas křiče: „komplot, komplot!“
přešvihne se přes plot,
a s vší možnou kuráží
na faráře takto doráží:
„Otče svatý – u všech všudy dobrot!
Náš pan major prosí k masu o plot!“
„„Vy jste ale přece notný vůl!
kompot, ne plot dává se na stůl!““
horlí farář. „„Také nejsem svatý –
ním se doufám teprv vůlí boží státi!““ –
„Nu, tak tedy konpot!“ praví sedlák, kouká
k zemi a ze sebe tato slova souká:
„I já nejsem – prosím – ještě volem;
než rok ale přejde kolem,
račiž mi to dobré nebe dáti,
abych ním se mohl státi!“
12