Loterista.
„Padesátka plná v první řadě!
Trojka lichá ji hned stopuje!
Osmdesát sedí třetí v jejich radě!
Terno! – Soused Dáňa, ten si hopkuje!“
Takto poznamenal, před lotrií stoje,
strýček Vrána, mna si oči svoje.
Nato zvolal hlasem slastným:
„I já musím býti šťastným!“
Potom smeknuv s úctou vidrovici
spěchal zamyšlený po silnici.
Přijda domů strejček Vrána
počne za pěkného rána
zvěři, jíž se dávaj’ predikáty hlupců,
vyzískati hojných kupců,
a tu krávy, berani a telata,
volové a selata
a ta jiná dobrá hovádečka
v stříbro splývají se ze stádečka,
vytěživše ceny větší
nežli zhůru brada něčí.
[26]
A když krok ten první neminul se slávy,
vyzunk’ kmotr sklínku balaklávy,
spořádal si myšlénky,
a s chtivostí milenky
na lůžko si spěchal odpočinout,
nezapomněl ale přitom v hrachovinu svinout
umrlčí hlavu, kapradí,
vlčí mák a jiné chamradí –
která, aby dobrý účel měla,
rozložil si pod rozličné oudy těla;
a jist jsa, že se mu musí terno zdát,
počal kmotr pilně spát.
A spal dlouho a spal tiše,
jakby býval snášen s výše,
as tak dobrou hodinu.
Vstana vypravoval tuto novinu:
Zdálo se mi, že jsem zabil ženu,
poněvadž se podobala ve všem křenu;
jazyk její i po smrti jako meč
počal semnou krutou seč,
z čehož já se velmi ulek
a do Krkonošů utek,
kdež mně dobrák Rybecál
moudrou radu dal,
abych na strom pověsil své kosti,
že mně k tomu pomůž’ bez bolesti.
27
Poslechnul jsem jeho radu
a hned podvázal si bradu.
Sotva jsem však v skutku samém byl,
na neštěstí jsem se – probudil.
Bych dal vykladačům dobrý příklad,
předsevzal jsem tento výklad:
Žena, pakli trochu zlostná jesti,
pro muže je veliké neštěstí,
zláště který nemiluje hádku;
vezmu tedy nejmíň šedesátku.
S Rybrcólem, to jest s duchem řeči mít,
z toho čtverka jistá musí být;
oběšenec, přitom v lese,
dvojí číslo s sebou nese,
což je pro lotristy pravý mor,
neb již dlouhá léta vedou spor,
třináctku-li lépe vsadit
aneb sedmaosmdesát?
my však nebudem se proto vadit,
nebudem na jednom stát,
aby nemohlo nám býti perno,
vsadíme si celé sekoterno!
Ozbrojen tak všechnou možnou chutí,
každinká mne žilka do hry nutí,
a, bych kolektantovi hned zprvu zatopil,
celou stovku jsem mu na stůl vyklopil!
28
On tu s úsměškem si na mne vznese zhledy
a řkne: „Stovku tedy?“
Já se toho slova skoro lek;
on však, jak by se byl vztek,
ostře něco psal
a pak mlčky reškondu mi dal.
Svatý světe! jaká radost je to pro člověka,
jemuž reškondička v kapse heká!
jaké naděje tu nehorázný zvah,
když se blíží pražský tah!
a což když tabulka s numerami
skví se vyfintěna faborami!
a pak zdař Bůh ještě více,
když se jede čtvermi pro tisíce! –
Celých pět dnů a pět nocí
samá naděje mne měla v moci;
ani k jídlu ani k spaní žádná chuť,
ani pivo – buď co buď,
neráčilo jako jindy každou chvilku
lahoditi mému tílku.
Tak jsem zažil pátý den!
Sotva kohout zvěstoval mi ráno,
vylítnul jsem ven,
abych zvěděl, co mi výhrou dáno.
Před lotrií rozložil jsem tábor.
Však hle! – což mé zraky pojal blud?
spaste duši! žádná pentle, žádný fábor!
29
Čísla, jak by je byl pojal blud,
v barvě smutku na mne hledí –
jisto, že o ztrátě stovky mojí vědí!
Nic však méně, špatný voják bývá,
který hned po první bitce trému mívá;
budem tedy dále trvat v boji započatém
a fortunu hledat v rouchu zlatém! –
Šel jsem domů – svolám děti své,
jichž hned stálo devět v řadě zde.
I tu počnu hlasem velitele
dávat příkazy jim smělé:
„Děti, jděte bez prodlení spat;
pakli někdo odváží se vstátvstát,
dřív než numera mu zjeví sen,
bude věru soudný den!“ –
Když se vyspal každý dosyta,
nastala jim u mne visita,
v nížto jedno dítě po druhém
vyřklo, co má za lubem.
Z těchto devět dětí spánků
utvořil jsem numer plnou stránku,
a pospíchám s touto letanií
bez prodlení na lotrii.
Opět naděje té minul pátý den,
byl však – běda! opět špatně odměněn.
30
Teď jsem neměl chuti mnoho více,
ale – všeho dobra do třetice!
myslím sobě, a hned vsadím zas.
By mně však nebylo hanba,
roztrušuju v obci hlas,
že jsem vybral dvoje amba!
Zatím myslím o té výhře pěkně zticha,
jak honili sedláci u Chlumce bycha!
Netrvalo dlouho, a můj pěkný stateček
proměnil se – v raneček!
já pak nabyl přesvědčení,
že nad tuto pravdu v světě není:
„Místo do lotrie sázej kapustu a zelí,
tak sobě zachováš vždycky statek celý!“
31