Ohlas.

Ohlas.
Já jsem seděla nedávno V rozkošném hrubě háji, Kde jak večer tak y ráno Libí větrové hrají; Potůček mimo tekoucý Uším šustí lahodně, Pramýnek z hůry tekoucý Očím slouží pohodlně. Již se jaro počínalo, Bylo měsýce Dubna; 22 Již se listem zelenalo Dříví, y země bujná; Tu jsouc láskou přinucená Vzkříkla jsem, ach Meliši! Ale slyším předěšená Zase křik, „ach Meliši!„Meliši!“ Řekla jsem, u sebe sama, Jest tuto někdo v lese, Jenž z mého křiku posměch má? Budu volati zase: Y hned a drobet toužeji, Ach Meliši! volám zas, Tu opět také zvučněji, „Ach Meliši„Meliši“ slyším hlas. Tu jsem sobě pomyslila, Že jest tu někdo z lidí, Jejž potřeba připudila Dříví nest, a mne vidí, Abych to mohla poznati, Počnu volati holla! Slyším se zas ozývati, A zas volati „holla!„holla!“ 23 Tu řeknu: sem sem pomalu, Přibliž se můj Meliši! Tu ti musým dáti chválu, Žes nad tisýc pěknější; A slyším zas rovně ten hlas, „Sem, sem„sem“ jak jsem volala, A ač jsem hledala v ten čas, Však jsem nic neshledala. Ach! ukaž se, křičím zase, Neb tebe smutná hledám, „Leč tě najdu, a vynajdu„vynajdu, „SoběSobě pokoje nedám.„nedám.“ Přišlo mi to k podivení, Že cokoli promlouvám, Podobné slyším mluvení, Jak se koli ozývám. Dím zas, kdyby to byl Meliš, Jehož se láskou soužím, Tubych ho zýskala nejspíš, Když teď tak po něm toužím. Tyli jsy milý Meliši? Vzkříkla jsem z pouhé lásky, 24 „Tyli jsy„jsy“ zas se hlas slyší, Opakuje otázky. Ukaž se mi, žádám velmi, Pokudž jsy ty můj milý! Všecko tak a nejinák mi Zaznělo v tu chvíli. Pozdvihši hlasu vysoce, Ach Meliši jsem vzkříkla, „Ach Meliši„Meliši“ hned široce Podobná píseň vznikla. Nevědouc co mám počíti V takové pochybnosti, Umínila jsem odjíti, Jsouc syta tou hrou dosti. Však ještě již naposledy Abych něco dovedla, Pro ty mé všetečné zvědy Otázku jsem provedla: Nevíšli aspoň, ptám se tě, Kdebych Meliše našla? 25 Pro něhož bych v zymě v letě Y na onen svět zašla. „Šla„,Šla,“ na to dává odpověd, Tak mne s smíchem odbývá, Odešla jsem odtud y hned, Vidouc, že dne ubývá. A když odcházým s žalostí, Dím, ach! ach! mnohokráte, Že jsem to řekla s zvučností, Slyším „ach„ach“ tolikráte. A že mne to již mrzelo, Řekla jsem, již buď konec! A hle rovně tam zaznělo, A bylo slyšet: „konec„.konec.“ Umlkni již jednou uším, Řekla jsem, a již s hněvem, A zas od skály zvuk slyším Jednostejný s mým zpěvem. Y dím zas sama u sebe, Již již seznávám dosti, 26 Že se nedoptám u tebetebe, Co tak hledám s chtivostí. Na jinou stranu obrátím Svůj umysl a svůj hlas, Zase k tobě se navrátím, Když na dubě vzroste klas. A jak jsem se obrátila, Křičím, co hrdlo stačí, A nic jsem již necýtila, Jenom štěbety ptačí. Y zase jsem se uhnula Drobet na levou stranu, Odkudž vodička plynula, K líbosti svému Pánu; A hned zas jak jsem začala Tůze jak prvé volat, To jsem rychle uslyšela,uslyšela Na druhé straně konat. Teprv mi přišlo na pamět, Že jest to jen pouhý hlas; 27 Ví o něm dávno celý svět, Ohlas má jméno u nás. Šťastný Kadlinský v Zdoroslavíčku, 1665. in 12 a 1726. in 8. v Praze.
28