Obraz lidského života.

Václav Thám

Obraz lidského života.
Když jsem nedávno zrána U prostřed podletí Zahradu svého pána Počal procházeti, Bych svou mysl od práce Velmi unavenou Občerstvil v té zahrádce, Starostí zemdlenou. A sotva jsem jen vkročil Do této zahrady, An tu kvítek vyskočil Barvený a mladý; Na nějžto pilně hledě, Jsem se pozastavil, Bych tak jeho vzrost zvědě, Svou žádost zastavil. Již se vzhůru slunečko Pomalu vznášelo, Již to světa srdečko Svůj blesk pronášelo; 89 Již ten kvítek novotný, Od blesku mrštěný, Bral na se barvy notný, Krásně proměněný. Tuť se v barevné šaty Brzyčko přistrojil, Stkvělý nad roucho zlatý Milostně ustrojil, Jakousy vonnou páru Z sebe vydávaje, Toho libého daru Hojnost rozdávaje; Outličké nohy maje, Sem y tam se chýlí, Co jeden kvítek z ráje, Činí milou chvíli. O kvítku vzácné krásy! Na tebe patřiti Může po všecky časy, Kdo chce rozkoš míti, Neb kdož tvou milou krásu Může vymluviti? 90 Kdož y tu lepost vlasů Dosti vypraviti? An Šalomoun, ač slavný V své královské slávě, Odín nebyl tak krásný, Chodě v zlatohlavě. Tvé líbezné lahůdky Jsouc již povědomé, Pracovité včeličky Jako nevědomé Jedna přes druhou létě, K tobě pospíchají, Tvou štědrost v jasném létě Pilně zažívají. An y lidé všelicý, Patříc na tvou krásu, Jak malí tak velicý, (Však letního času) Musý to každý vyznat, Že té tvé pěknosti Nemůž se žádná vrovnat, Ač jí má svět dosti. 91 Jsa tou pěkností odín, Co nebe hvězdami, Trvaje málo hodin, Pomijíš s trávami. Neb červená tvá pěknost Pomalu se tratí, A táta škaredá bledost Tvůj ti život krátí. Neb slunce roznícený Své šípy ohnivé Na tebe obrácený Vypouští horlivě. Již se tvá hlava klaní Horkostí umdlená, Padá co rychlá laní Z ručnice raněná. Ach horlivé slunýčko! Proč tak velmi prudce To spanilé kvítíčko Raníš v krásné líce? Jak tu letní okrasu, Sotva světu danou, 92 Můžeš v tak brzkém času Viděti zkaženou? Již pomalu svou hlavu K zemi nakloňuje, Již tu barevnou slávu V bledost proměňuje. Již již dokonce klesá, Vší sýly zbavený, Všecek se mdlobou třesa Jako unavený. Již pomalu skonává, Již vypouští duši, Již život dokonává, Již smrt spouští kuši; Již jest raněn od smrti, Již právě umírá, Jenž sotva počal žíti, Již život zavírá. Ej hle člověče obraz Našeho života! Ach tím se aspoň uraz, Pokud slouží léta! 93 Neb mnohé v pravém květu, Dřív než se nadějí, Smrt porazý, a světu Zůstanou zloději. Nevěř tvé spanilosti, Nevěř příliš kráse, Nevěř té udatnosti, Kterou máš v tom čase; Ta spanilost, ta krása, Ten květ udatnosti, Jest jako letní řása, Jenž mijí v rychlosti. Nespoléhej se na to, Že ti štěstí kvete, Bys měl v hojnosti zlato, Tím spíš se zaplete. Byť tě y lidé mnozý Nad jiné chválili, Y toť se změní brzy, Mnozý to zkusyli. Všecko smrt má v své mocy, Co na světě žije, 94 Nelze se jí vymocy, Vše vesměs zabíje. Nic proti ní neplatí Vojenské nástroje, Musý se jí poddati Všecky lidské zbroje. Nic jí nekojí slzy, Nic sličnost, nic statek, Podtne tě co květ brzy, A přijdeš na zmatek. Ach člověče to zpytůj, A k srdcy připouštěj, Nad sebou sám se slitůj, Boha se nespouštěj! Šťastný Kadlinský, v Zdoroslavíčku, v Praze 12. 1665. a 8. 1726.
95
Básně v knize Básně v řeči vázané:
  1. Pastýřské rozmlouvání, v němž Dámon a Halton o závod zpívají.
  2. Podletí.
  3. Slavíček.
  4. Láska.
  5. Ohlas.
  6. Anákreon.
  7. Vůle.
  8. Amor.
  9. Amoru omyl.
  10. Amor ptáček.
  11. Bohatý Pastýř.
  12. Blbý Dámon.
  13. Přemyšlování.
  14. Stolní rozmlouvání.
  15. Filis a Dámon.
  16. Dafnys a Venuše.
  17. Amor spějícý.
  18. Kloe.
  19. Lila.
  20. Bohatec.
  21. Máj.
  22. Předsevzetí.
  23. Krása a pejcha.
  24. Bázeň.
  25. Smrt.
  26. Starec skákajícý,
  27. Bohuslava Hassenštejna z Lobkovic z knihy první Želozpěv sedmý, z Latiny přeložený.
  28. Na Smrt.
  29. Na smrt Marye Terezye.
  30. Pastýř na Jarmila.
  31. Hlas zoufalého.
  32. Cytara.
  33. Amor a Venuše.
  34. Děvče a starec.
  35. Pití.
  36. Chycený Amor.
  37. Přirozenost.
  38. Rozkoš.
  39. Holoubek.
  40. Kobylka.
  41. Vlaštovka.
  42. Žížeň.
  43. Peníze.
  44. Nářek veršovkyně Saffo.
  45. Pohřeb vrabce
  46. Jaro
  47. Jítro.
  48. Toužení po vlasti.
  49. Výstraha krásnému pohlaví.
  50. Na zpěvořečnost.
  51. Obraz lidského života.
  52. Pochlebenství.
  53. Zlá žena.
  54. Dar Bohu
  55. Smrtedlnost
  56. O mravích naučení
  57. Břich.
  58. O zpadání řeky Nýlu
  59. Soudce.
  60. Radní pán.
  61. Sprostnost.
  62. Hněv.
  63. Příklad.
  64. Chvála.
  65. Děti.
  66. Vzdechnutí k Bohu.
  67. Život venkovský.
  68. Povětří.
  69. Zoufalství.
  70. Pochybnost.
  71. Na E. B.
  72. Objímání.
  73. Aryst.
  74. Amorův šíp.
  75. Májový větříček.
  76. Zpěv pijáka.
  77. Filis a Dámon.
  78. Zymní čas.
  79. Výhost Můzám,
  80. Na den provozování Štěpána Fedyngra,
  81. Ševcovský rozsudek o básních.
  82. Umírajícý k své duši
  83. Dámon a Jaron.
  84. Víno.
  85. Podletí.
  86. Růže.
  87. Obraz
  88. Zůvení Batysty do kraje.
  89. Bouřka.
  90. Dafnys a Filida.
  91. Toužícý mysliveček po hrdličce.
  92. Vymyšlení.
  93. Prosba na trn.
  94. K. N.
  95. Kloe.
  96. Láska a víno
  97. Obraz Kaina po vraždě bratra svého.
  98. Třesení země.
  99. Plavba.
  100. Truchlivý zahradník.