Sváteční chvíle.

Sváteční chvíle.
Tak dávno mi nebylo jako dnes, klid svatvečera v duši mou se snes’. Tak přišel tiše jako dech a sen a srdce každý kout jím vyzlacen. Tak přišel náhle jako tichý van, jenž do zkvetlých leh’ růží ze všech stran. Ty rány mého srdce růže jsou, dnes všecky hoří nachu záplavou. I zvony slyším v ztichlou bolest znít – a je to posvátný a divný cit. Tak z dálky, dumně, snivě, před lety jak plavcům zněly z trosek ViňetyVinety. V mou bolest odkud tento úkoj vpad’ s tím tichem spících lesů, niv a lad? 24 S tím vánkem míru, který teplý tak, že pod ním k ptáku stulen v hnízdě pták, Aa na šípku se lístek nezlomí? Vím, z čistého vstal mého svědomí. 25