Andělé a holubi.
Když Kalif Omar dobyl Damašku,
jel do města ne v slávě vítězevítěze,
leč na mezku jen, jeho trofejí
to bylo stádo bílých holubů,
jenž vždycky jako prapor proroka
na pochodech mu táhli u hlavy.
Před hlavním chrámem Jana Křtitele
slez’ ihned s mezka a pak bosonoh
se blížil k velebnému portálu,
jej otevřel a hlasem velkým vzkřik’:
„Jak otvírám zde tyto veřeje,
tak víře prorokově celý svět
buď otevřen!“ pak vešel do chrámu
a holubů dav hned se umístil
na zvonicích a v chladné předsíni
[25]
a svatí, kteří portál střežili,
za hnízda půjčili jim rukávy
říz kamenných a tmavé výklenky,
v nichž stáli žehnajíce Damašku.
Když od modlitby kalif pozvedl
tvář bledou, na níž ležel skroušeně,
stál před ním římské církve patriarcha
ve skvostném havu zlatem protkaném;
vous bílý splýval jemu na prsa
a ve štoly se ztrácel safirech
a zlatá berla plála topasy.
A světa dobývatel bosonoh
se díval na kněze pln podivu.
– Vždy s tebou mír buď, sluho proroka!
děl patriarcha.
– Sluho Isy též,
buď s tebou mír! děl Omar poklidně.
– Tys víře svojí chrám náš otevřel,
děl patriarcha, uznat musíš přec,
že v Damašku jest více křesťanů
než moslemůmoslemů, a považ tedy sám,
kde máme konat bohoslužbu svou!?
26
– Rád uznávám to, pravil kalif hned,
a rád tvé požadavky vyplním!
A berlu biskupovi z ruky vzal
a rozdělil chrám na dvě půlky ní
řka klidně: Levou čásť si necháme
a vy podržte pravou; libo-li,
vy pravou volte, druhou vezmu já.
– To nemožno, děl mračný patriarcha,
ty nedáš naší znectít modlitbou
a obřady svou víru, nemůžeš
chtít rovněž, aby muezinů zpěv
zněl v žalmů bohozvěstné hlaholy!
– Jak zneuctívat? dobře nechápu,
kdo boha ctí, ať jakkoliv jej ctí,
urážet nemůž nikdy druhého.
– A kdyby, patriarcha namítal,
dle tebe tvoji též se řídili,
jest neslušno, holubů vrkání,
šum křídel jich a ruch a stálý shon
by svaté ticho našich tajemství
zde rušily.
– Věř, větší daleko
před tváří lidí spřádá tajemství
27
bůh zástupu, děl kalif poklidně,
a nejen tvorů jeho, horší věc:
hlas lidský, zbraní třesk a hněvný svár
a záští jeho dílo provází
a bůh jest spokojen. Tak zůstane,
jak řekl jsem, půl chrámu naše jest
a vaše půl, vol rychle, kterou chceš
pro lidi svoje!
Vstal a odešel.
Noc přišla; patriarcha v dumách bděl,
bděl rovněž Omar, oba náhodou
cit stejný jal a každý nevěda
o druhém k chrámu cestou zaměřil.
Byl osvětlen – to divné bylo jim,
a zpěv zněl tam tak sladce líbezný,
a vodomety snivě šuměly,
a holubů v to znělo vrkání,
a luny bledé bílé paprsky
se v oknech v barvách duhy lámaly.
A patriarcha vešel do chrámu
a Omar též a oba užasli,
neb každý viděl davy andělů,
jak v chrámu obou částech společně
na božích službách v míru trvají.
A patriarcha viděl anděly
dle bible v chrámu části moslemské,
28
jak na kolenou boha velebí;
a kalif viděl v části křesťanské
zas anděly dle zvěstí koranu
se modlit svorně k boha oslavě.
A v chrámu prostředku se potkali
a slzíce si stiskli pravice
a pochopili svoje zjevení.
Od chvíle té po sedmdesát let
v Damašku v chrámu Jana Křtitele
bůh jeden ctěn byl dvojím vyznáním
a svornou myslí k spáse věřících.
29