V DNECH NEJISTÝCH...

Viktor Dyk

V DNECH NEJISTÝCH...
I. I.
V dnech nejistých, kdy kolísají říše dnů neznajíce, hodiny – – v dnech nejistých, kdy v propast padá výše a v hory rostou nížiny, v dnech nejistých, jež všechno dáti mohou a také všechno odníti: jít za svým cílem nutno pevnou nohou, ať zvítězit, ať umříti! Sní pidimužík o osudech obra, šlapaný: však se pozvednu. Bloudící: hvězda zasvitne mi dobrá a slepý: zítra prohlédnu. A všichni sní. A čekají. A chtějí. Vše v krisi je a přerodu. Prudčeji bijí dnes a bouřlivěji jedinců srdce, národů. 9 V tom rozmachu, v tom výboji, v tom vzpětí, jež žasnouce tu vidíme, já ptám se: Dnes, kdy výše touhy letí, kam vy, o Čechy mé? 10 II. II.
A řeknou mi: My sníme též, ač plaše. A máme též své naděje. Chtít? Nesmíme. Je musit sudba naše. Leč snad se někdo usměje na lid, jenž dlouho na ten úsměv čeká, svých povinností vědomý – – Po tvrdých dnech snad přijde chvilka měkká, kdy řekne: Tebe líto mi. Cíl leká nás. Co odvahou zvou mužnou, nám dobrodružnost, úžas budící, my s mošničkou svou jdeme za almužnou. A by ji nesla, máme pravici. Bez síly k záští, beze síly k lásce své břímě vlečem. Cesta dlouhá je. Hra hraje se a víme: My jsme v sázce! Mdle tážeme se: kdo nás vyhraje? 11 Nepřipraveni. Bez vůle. A slabí. S nadějí jdeme jedinou: Že ironický osud šetří baby, když v boji muži zahynou. 12

Básně v knize Anebo: