ANEBO I.I. Anebo všeho zapomenu.Den chlácholí a konejší.Neslyšet kvilu ani stenua všechno nějak klidnější.Myšlenek nerušeni rojemmy procházíme tichý les.Reprodukujme starý dojem:jsme narozeni právě dnes.Kraj, kterým kráčím, je-li známý?Přede mnou mha a za mnou mha.Nač zabývat se vidinami?Žijeme. Věc to příjemná.A klidně složím svoje ruce.Nic nedráždí, nic neláká.Nebije srdce moje prudcea vrána teskně nekráká.85Lze na drn klidně složit hlavu.Na nebi bílí beránci.Zní uspávávě rytmus splavu.A říká cos jak romancio rytíři, jenž zabil drakaa dobyl svojí princezny.– – Ne, vrána nikde nezakráká,klid nesmírný je, bezmezný.Vzpomínka bledne. Němě bledne,jak hvězdy k ránu poblednou.Jak noci sen, na který ve dnezapomeneme pojednou.A den – což není? Ne dost dojmů?Dost hluku ne? Dost otřesů?Dost nových snů? Dost nových pojmů?A nový svět čas od času?Je advent. Čekej; co lze robit?Noc; září světla Betlému.Je nutno vždycky přizpůsobitsvět starý světu novému.86Přítomnost! Hleďme pouze na ni!Veletok roste z praménku.Nač sníti touhu rodných strání,když mají jinou myšlenku?Nač zadumán být a nač upat?Nač reflexy ty jalové?Je možno za hvězdami cupat.Dar nesou už tři králové.Kadidlo nesou. Uhni! Vari!Je chvíle dávno čekaná.Zapomeň na vše pro dne dary.A Mesiáši Hosanna!87II.II. Anebo na vše vzpomenu si.Na palouk jakýs zelený.Na kejhající na něm husy,na potoky a prameny.Na šelest lesa, vůni trávy,na vlnící se obilí.Na louce pasoucí se krávyjakoby tiše zdravily:Přijď, brachu, blíže. Jsi tu doma.Pojď, čeká teplé náručí.Horkýma domov líbá rtoma.– A krávy vlídně zabučí.Lákavě voní do tmy jetel.A smysly tvé noc opojí.V chalupách ještě něco světel.Jsi doma. Domov vyhojí.A trochu naivní erotikyse v mladistvé sny přimísí.88Je slyšet zvuky harmoniky.A v touze stesk je jakýsi.A kolem mrtvých kráčíš kradí.Stkví jména jich se pod kříži.Zapomenutí kamarádi– a každý v tvář ti pohlíží.„Bloudil jsi dlouho po všem mírua my jsme dlouho čekali.Přicházíš kouřit dýmku míru,statečné oko Pardalí?Bloudil jsi zemi po neznámé.A my jsme dlouho čekali.Či tomahawk snad vykopáme,statečné oko Pardalí?Zda za vší tiskařskou tou černíměl stejnou myšlenku jsi, cíl?Ležíme. Zůstali jsme věrni.Zůstal jsi věrný, jenž jsi žil?93Bývalo nebe rozzářenéa touha létla do šíra.Je možno, že se zapomene,je možno, že se zapírá?Bývalo nebe rozzářenéa touha spěla do výší.Je možno, že se zapomene,je možno, že se neslyší?Bývala láska v přešlou dobua víra k všemu hotová.Je možno, že by mluvčí hrobůstál náhle něm a bez slova?“Anebo na vše vzpomenu si,když z mráčků měsíc vyplove.Z kroniky mrtvých slyším kusy.Můj domove, můj domove!Noc vážná táhne po rovině,noc bolestí a osudů.Dluhuji tolik domovině.Ať dlužníkem už nebudu.94Neslyšně, volně teče Labe.A mluví mladé srdce mé.Potěšit smutné, vzpřímit slabé.A promluviti za němé.Zachytit neřečená slova,dát výraz němým tradicím,dát mluvit mrtvým ze hřbitova,dát mluvit mrtvým žijícím.A vyloviti z řeky hlubinpo přešlém stopy takové:cos jako perlu, cos jak rubín.Můj domove, můj domove!Tak slavně všechno dýchá vůkol.Mohla bys lháti, zášklebo,veliké touhy, veliký úkol?Mohla bys lháti?– Anebo – – ?91