CHVÍLE.

Viktor Dyk

CHVÍLE.
I. I.
 Může se zdát, že v krajích severních zamrzla v moři opožděná loď. Nic nežli chlad, nic nežli mráz a sníh. Potichu pojď! Může se zdát, že severní tu pol, jejž před námi už našli pohříchu. Může se zdát, že ledovce jsou kol. Pojď potichu! Může se zdát, že křehne radost, žel. Pojď: schovej ruce. Schovej srdce též. Jak prostěradlo lože sněhu běl. Což neusneš? II. II.
 A toho večera, jenž podivným se zdál, nic kol se nesmálo a já se přece smál. A tíže života, života všecky žaly mně lehoučkými připadaly. 22 Propasti nebylo. Jemně hýčkala lidi země. Půlnoční vzduch mé tváře ovál a já jsem resumoval: Několik bolestí, několik ran. – Nezaleknut a nezlekán! – Několik bludů, několik psot. – Hleděti přímo v temný bod! – Smrt. Ale to se necítí. Což možno vůbec umříti? III. III.
 Já víc než jiní poznal bol. My světem často bloudívali spolu. Směje se vrch a směje dol. – Nechci se zříci svého bolu! – Já víc než jiní jsem se smál. Smích můj zněl v hluku, smích můj zníval v tichu. Lká propastí důl, výše skal. – Nechci se zříci svého smíchu! 23 IV. IV.
 Že z pidimužíků tvoří obry bol je dobrý. Na témě vystoupit, závějí prolézt nutí bolest. Ale tam na temeni bol dobrý není. Nad chladem věcí a nad chladem zlých dobrý je smích. 24
Básně v knize Lehké a těžké kroky:
  1. CO MLUVÍ BYSTŘINA.
  2. PÍSNIČKA O DISPOSIČNÍM FONDU.
  3. ZPOVĚDNÍK DUŠÍ.
  4. CHVÍLE.
  5. ČERNÝ TÝDEN.
  6. I. NEPORAŽENÝ.
  7. II. PORAŽENÝ.
  8. I. NA RADNICI.
  9. II. V REDAKCI „N. L.“
  10. I. STANISLAV K. NEUMANN: SMÍŘLIVÝ ZPĚV ZIMNÍ.
  11. II. VIKTOR DYK: NESMÍŘITELNÝ ZPĚV JARNÍ.
  12. S TOU PÍSNÍ NA RTECH...
  13. POUT.
  14. PÍSEŇ MATKY.
  15. LOUČENÍ.
  16. JINÉ LOUČENÍ.
  17. PÍSEŇ.
  18. VESELÝ CHODEC.
  19. PÍSEŇ PODZIMNÍ.
  20. ZAVANUTÍ.
  21. APOSTROFA.
  22. HLAS MROUCÍCH.
  23. DĚTSKÉ NOKTURNO.
  24. TENKRÁTE...
  25. ODPOVĚĎ.
  26. ON DIT – SOYEZ PRUDENTS.
  27. IMPROVISACE KTERÉHOSI OŠKLIVÉHO VEČERA.
  28. V MRTVÉ ZÁTOCE.