II. Napsala mi psaní

František Gellner

II.
Napsala mi psaní Napsala mi psaní
 srdce mého paní, že mne bude milovati do skonání. Duše moje klidná se zas rozrušila. Proč mi děláš těžké srdce, moje milá?! Jako kočka s myší se mnou jsi si hrála, o lásce a záští stejně jsi mi lhala. Chtěl jsem tvoje srdce, podala’s mi kámen. Zvolna dohořel mi v duši bílý plamen. Hlava má je chorá, a tak teskno je mně. Pohádky mi vyprávět chce černá země. 5 Za bezesných nocí v lampy pološeře šílenství mi dutě buší na mé dvéře. Má tvé rudé rety rozevřené v smíchu, na panenském čele pečeť krutých hříchů. Má tvé modré oči dětinské a lhavé a tvé zlatě prozářené vlasy plavé. Má tvé bílé tělo s všemi dary blaha. Nelítostně na mé dvéře biješ nahá. Hlava má je chorá, a tak teskno je mně. Pohádky mi vyprávět chce černá země. 6
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry