XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,

František Gellner

XXIV.
Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
nedoveď jsem její lásku oceniti. Co mi dával život, vše mi bylo málo. Moje věrná duše, co se s tebou stalo?
Rukama jsi nad svou hlavou zalomila, horce zaplakala a mne odsoudila, želela jsi dne, kdy ohledla se’s po mně na prohnilých schodech v starém tichém domě. Na Dunaji vlny mají sílu dravou, nad hlubokou tůní mrtvá těla plavou. Srdce mé se chvěje, jako by se bálo. Moje věrná duše, co se s tebou stalo? 38