XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,

František Gellner

XXXIV.
Lombroso muž je vzácné učenosti, Lombroso muž je vzácné učenosti,
 a to mu neupírám ani já. Vskutku jen značné quantum naivnosti zachrání před šílenstvím genia. Anarchisté jsou více méně blázni a stíženi jsou fixní idejí. V špinavých krčmách kluci bohaprázdní záporem státu mysl spíjejí. Stát fixní idejí též může býti, než aspoň národů všech sankci má. Je v širém světě hlupců jako kvítikvítí, však málokterý stříhá ušima. Ať se co dobrého či zlého stalo, bylo to vždy jen plané bláznění, co onen projev vyprovokovalo. Na stavu věci nic to nemění. 56 Idejí fixní lásek beznadějných je konec konců tělo panenské. Sekundáni se při požitcích stejných obejdou zcela dobře bez ženské. Já nechci sahat do svědomí bohu. Je jich už příliš, kdož se nemodlí. Na scestí zaved rozum lidskou nohu. Važte si, lidé, svého pohodlí! Probádav mnoho, mnoho lecjak znaje člověk přec není o nic chytřejší. Hloupost jak chléb nám k žití potřebná je. Dej nám, ó bože, chléb náš vezdejší! 57
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry