XIX. Od rána dřepěl jsem vesele

František Gellner

XIX.
Od rána dřepěl jsem vesele Od rána dřepěl jsem vesele
 v hospodě při plné sklence. Se mnou seděli přátelé, ztracené existence. Kouřil jsem tabák laciný, z úst kouř jsem vypouštěl líně, při tom jsem četl noviny, zprávy ze soudní síně. Čet’ jsem o podvodu, o kridě beze vší morální vzpruhy. „Nač, bratří, žíti o bídě, když ještě rostou nám dluhy?!“ O sběhlém studentu stíhaném četl jsem historku pěknou. „Bratří, kdo ví kam se dostanem’, až se nás rodiče zřeknou!“ 32 Četl jsem neslané, nemastné, pozorně přečet’ jsem všecko o mladé matce nešťastné, která své zabila děcko. „Ten svět je samé vězení a samá loupež a vražda, a v tisíceré trápení zvrhne se radost každá. „Včera s holkou šel za tmy jsem. Na moje rámě se věsíc v rybník se dívala s úděsem. Teskně v něm shlížel se měsíc. „Já byl jsem touhou a nocí spit. Jí rty se zachvěly zrádně: Co by se dalo bídy skrýt v tom tichém rybníku na dně!..“ 33
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry