III. Pod Svatou Horou v Příbrami

František Gellner

III.
Pod Svatou Horou v Příbrami Pod Svatou Horou v Příbrami
 najal jsem za sedm zlatých pokoj s třiceti soškami, kříži a obrazy svatých. Zima je věru trapná dost každému božímu tvoru. V létě táhnou mně pro radost poutníci na Svatou Horu. Přišlo procesí z BavorBavor. V něm (pět neděl je tomu nyní) holku jsem viděl – – oči jsem nechat moh’ na Němkyni. Zbožně jsem na ni zřel, bez mála jak středověký šlechtic. Ona se na mne usmála srdce mé zlomiti nechtíc. – – Zábavě naší nescházel sentimentální nádech. Večer jsem k městu ji provázel. V noci jsem líbal ji v sadech. 7
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry