XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,

František Gellner

XXVIII.
Nic vyčítat ti nechci, moje milá, Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
 vždyť konečně jsem zrovna takový jak spřež ta, jež tvé srdce otrávila, spřež mužů řádných dobré výchovy. Mé mládí ještě dnes mne ve snu straší, ta pustá léta smutná k zoufání! Snesla se starosť těžce k střeše naší, já poslouchal jsem její skuhrání. Pln touhy srdce na stožár jsem přibil. Však nikdo nešel. Sám jsem smutný žil. Já v mládí chorobně až citlivý byl, a kdo šel kolem, ten mne ponížil. A zlhostejněl jsem pokročilým věkem, poslouchat přestal, kde kdo naříká. A sesílil jsem hořkým vzdoru mlékem, svět odsoudil jsem smíchem cynika. 47 Zoufalých moudrosť světa užíti je. Chtěl jsem být bleskem vášní zasažen. Požitků ze všech žena největší je. V sny zahřměla mi nahá krása žen. Vzpomínám často na ty vzněty klamné, jež umíraly v prvním světle dne. Že dobrou vzpomínku by měla na mnemne, říc’ nemohu z žen ani o jedné. Mé srdce schudlo u holek a piva. Dnes teskně v sluch tvůj moje slovo zní, nešťastná holko, výčitko má živá, má bledá lásko tuberkulósní. Můj život bez tebe je k smrti pustý, a v lásku nevěřím, jež uzdraví. Však aspoň krev, jež řine se ti ústy, v přilnutí dlouhém ret můj zastaví. 48
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry