XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho

František Gellner

XXVI.
Jako kluk nejraděj’ ze všeho Jako kluk nejraděj’ ze všeho
 o ruce podepřev hlavu sedal jsem u Porše starého vzadu na tkalcovském stavu. Páka se hřmotně zvedala, a pro malé člunky v chvatu hrbatá babka soukala cívky na kolovratu. Stroj už starý a špatný byl. A jak se tak někdy stává, když se jen trochu pokazil, dlouho trvala správa. Té bídné rachoty pokojně starý Porš nespravoval. Klel při tom hrozně a o vojně mnoho mi vypravoval. 42 Přemáhal poddaných nevěru v Uhrách a Italii. A potom dostal choleru a válečnou medalii. A přišel mír po dobách zlých. Zdraví se vrátilo. Hlídal pak těžké zločince v Kartouzích. I Babinského tam vídal. Tehdy byl Babinský starý muž, měl dlouhé vousy bílé, se šijí shrbenou chodil už hlavu svou ku předu chýle. Odsouzen byl po svém zatčení k smrti,smrti. Však milost mu dána. Byl v doživotním vězení z milosti císaře pána. Babinský nebyl člověkem zlým. Boháčům peníze brával a chudým lidem a nešťastným štědře všechno zas dával. 43 Na pány zlosť měl. – Jaký div?! Řezal jim nosy a uši. – Aby byl pán bůh milostiv jeho nešťastné duši! 44
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry