X. Buď matka boží pomocná

František Gellner

X.
Buď matka boží pomocná Buď matka boží pomocná
 ti v stavu přetěžkém. Má milá, jsi prý nemocná. Prý chodíš s útěžkem, cha cha! prý chodíš s útěžkem. V srdci ti píseň dozněla tulácké svobodysvobody. Vyhledala si’s manžela pro svoje porody, cha cha! pro svoje porody. Lásce, co v srdci kvetla kdys, ať lehká zem je jí! Kdybys mou byla, jistě bys nebyla v naději, cha cha! nebyla v naději. 17 Jsem na škodu jen blížním svým, vlasti a národu. Spaluju dechem mrazivým veškerou úrodu, cha cha! veškerou úrodu. Můj zrak se vášní zakalil, z mých retů dýchal blín. Buď ráda, že jsem nespálil tvůj požehnaný klín, cha cha! tvůj požehnaný klín. 18
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry