JEREMIÁŠ.
I.
Ó k tobě, země má, má píseň šeptem se nese.
Jí líbám tvých stromů stín i pustou skálu v lese,
jí laskám dětí sen a starců kletby skrytéskryté,
stín temných žalářů – vy hvězdy, vy to víte!
Lkám s tebou, Země má, jež vrahů stísněna rukou,
máš pouze mroucí sten. A marně na dvéře tlukou
tvé děti. Hluch je bůh? Či země prosycena
je krví, prokleta, že záští chví se něma?
Což, bože, nevolá z měst, polí, žalmů, zvonů
ta obět Kainova, proud krve milionů?
50
II.
Tvůj ohnivý meč se prostorem stkví.
Kde, bože můj, láska je, bratrství?
Dech prolité krve až k obloze stoup,
a proniká Kainův meč v srdce vždy hloub.
Či tvůj to meč očisty? Zdaž třeba je dál,
by ledný smrti dech slední list rval,
by obětí posledních žalný ston stich’,
a prostorem hlaholil ďáblů jen smích?
III.
Ó věřte v Život! Radostné poselství nesu
všem, kteří klesali v pláči pod tíhou nesčetných běd.
Vy, zmučení pochybami tisícerými a cíli vzdálenými,
vy kněží krásy, již s ostýchavým čelem
za světlou vidinou svou jdete bez únavy,
vy hledající, s okem zaníceným
již k božstvu vzhlédáte, jež nelítostno mlčí
a smíchem prázdnoty k otázkám odpovídá;
vy, lačnící po nesmrtelných polibcích Krásy,
po rozkoši šílené, tančící v bezesných nocích,
51
již marně vztahujete teskné paže k dálkám,
již čekáte na nejvyšší opojení a nejvyšší účel,
již čekáte Zjevení – a ono nepřichází
do smutných a setmělých propastí vašich duší:
Ó věřte v Život! Přijde Království Krásy a Lásky!
Ó věřte, přijde náhle jako jiskra, vržená z neznámých oblak,
přijde jako květ poslaný neznámým božstvem na palubu tonoucích.
Přijde veliká Radost Života, přivolaná silou vaší touhy!
52