POD OKNY
Panenka má černá je celá,
pod okny černý roste jí bez,
černá kadeř jí padá s čela,
cikán ztratil ji kdes.
Uhrančivé oči jsou její,
v úsměvu tváří liliovychliliových,
květy nad hlubinou se smějí,
ach, co viděl jsem v nich!
Za oknem tam záclonka bílá,
fuksie stíní v květináčích,
bílá děvčátka šaty šila,
tys jen černá jak hřích!
Navlékla’s nit do ouška jehly,
od práce oknem vyhlédla ven,
proč nám do očí jiskry vběhly? –
ach, byl májový den!
Mihla se laň na tiché seči,
vřesu když oddech z dáli k ní táh’,
či snad v jahodách dítě klečí,
zpívá v jalovčinách?
Divím se jen, proč jsi tak bledá, –
lilie k tobě zabloudily!
21
Či snad raději čert si hledá
narcis sněhobílý?
Panenko má, proč jsi tak bílá,
pošlu tě staré cikánce zpět,
aby celou tě načernila,
pojď už, půjdeme hned!
Které si chceš obléknout šaty –
nové už troje na léto máš –
Kdo má plamínek v očích zlatý,
když se rozepínáš?
Do růžových šatů bys chtěla
vletět jak láska do srdéčka,
abys celá se jimi rděla,
růže kouzelnická?
V naušničkách z kamínků svítí
pomněnek očka tyrkysová,
chce snad májovým kvítkem býti
černá panenka má?
Dvanáct jich máš, knoflíčků malých,
tělo tvé tisknou v růžový šat,
dívčí růže, nahosti kalich,
jdeš se zrcadla ptát?
Do bělostných šatů bys chtěla
skrýti svou noc jak zahradu v sníh,
22
ztišit něžností oheň těla,
kouzlo zatajit v nich?
Ale již pojď, škoda je času,
nech si jen černou zástěrku svou,
nech, ať splývá ti kadeř vlasů
tíží sametovou!
Střevíčky své, maličké křápky,
nezouvej, dítě, jen si je nech!
Neber šatečky ze skořápky,
půjdem po vývratech!
Najdu tě tam jako sen lesů,
dívenku nahou v ostružinách?
Budeš smáti se z kvítí vřesu,
z rosy v pavučinách?
Z houštiny, hle, vyběhla srna,
snad si ji na klín položit chceš?
buďBuď jen, panenko opatrná,
tebe chytnu si též!
Černou-li chceš panenkou býti,
zahoď svou nahost liliovou,
nahou musím tě začerniti,
černou duši chci tvou!
Zlíbám v tvých rtech rudý květ pcháče,
nad srdcem černých hrdliček pár?
23
Což má panenka vzlyká, pláče
pro svůj bělostný dar?
Jistě je tvůj obličej bílý?
Slzy máš v očích křišťálové?
Prsy sněhem se zatřpytily,
rdí se tvářičky tvé?
Duše tvá též lilií září?
Modlíš se večer před obrázkem?
Utři slzičky s bílých tváří,
pojď, má panenko, sem!
Neplač již tak, nech sisi, mé dítě,
na černá očka polibek dát!
Kvítku divoký v zlatém žitě,
přec mám tebe jen rád!
24