NAD POTOKEM
Javor šeptá nad potokem,
nad horami svítá,
vyšla z dvorka tichým krokem,
chata ještě spí;
jako růže se to dívá
rosou neumytá,
dívčí píseň zádumčivá
už se probouzí.
Neumytá, nečesaná
s putnou k vodě spěcháspěchá,
na boso jen vzala z rána
staré opánky,
jitro hoří v okně stranou,
rdí se zdi i střecha,
jí však nejdivněji planou
v tvářích červánky.
Ach, vždyť růžové má šaty,
z plané růže vstala,
plané růže v její paty
vtiskly polibek,
vlasy tiskne bledá stužka,
to s ní jistě spala,
zůstal na nich ještě z lůžka
spící motýlek!
39
O čem asi k ránu snila,
že jí do náručí
lehla spící růže bílá
k snivé nahosti?
Krása poupat na jabloni
z jitřní rosy pučí;
co to má, že oči kloní,
co se to v nich stkví?
Celou noc jsi s hochem spala,
že ti tváře planou,
za radost jsi darovala
nahé objetí,
a když jitro zavolalo,
nebyla’s už pannou,
píseň už ti ze rtů vzalo,
smích též vezme ti?
Či jen večer při měsíčku
čistá, nastrojená
s hochem stála’s na chodníčku
dole pod oknem,
potok hrčel tichou nocí
a ty jako pěna
touhy své se chvěla mocí
ve snu májovém?
Ale nestůj, naber vody,
či se nechceš mýti?
Nedrž javor! Tu jsou schody,
40
křápky nenamoč!
Či si kleknem k vodě spolu,
mám tě celou zlíti,
shodit tě i sputnous putnou dolů,
nechtěla bys? – Proč?
Ach, což zblízka hoříš celá?
Dětské, neposedné
vlasy kolem tvého čela
rdí se červánkem,
smějí se ti nad rameny,
než-li zhasnou zcela,
proto snad jsou zastřiženy
právě pod ouškem!
Nevěděl jsem o panence,
že se jí rdí vlasy
jako sluncem do července
žito zrůžoví,
ale to jí neuškodí,
neubere krásy,
to jen máj jí do nich hodí
kvítek šípkový.
Či to rdí se tak jen z rána
zlato za červánků,
dokud nejsi učesána?
Jaká divná věc!
Kadeř jak len na přeslici
tiskne se ti k spánku,
41
chytil něco z růže v líci,
málo, ale přec!
Nehněvej se, to je vidět
přece jenom z rána,
nemusíš se za to stydět,
kvítku májový!
Jaká růže z tebe kvete,
stolistá či planá?
Láska čeká u poupěte,
ach, ta všechno ví!
Vždyť jsi velká jako v lese
modřín na mýtině,
když se jarní oblak snese
jemu do větví!
Už ti láska probudila
jaro v dívčím klíně,
už se s tebou rozdělila
o své bohatství?
Rád bych do vody tě shodil,
jen mne neshoď sama!
Rád bych každé ráno chodil
za tvým úsměvem,
jiskry modrých očí chytal,
radost šla by s náma,
ráje zhaslého jas vítal
v obličeji tvém!
42