ŽNEČKA
Za svítání
v Boží dlani
hvězda usíná,
ranní rosou
spěchá s kosou
bosá dívčina.
Písní o ní
žito zvoní,
slzičky se rdí,
zasměje se
žluna v lese,
až ji uvidí.
Z květů tichá
vůně dýchá
tajnou milostí,
duha svítí,
kdo ji chytí
v její radosti?
To se dívá
radost živá
z luk i ze žita
za skřivánčí
písně tančí
rosou umyta?
32
Studánka se
v dětské kráse
pod jeřabinou
na setkání
těší ranní
s bosou dívčinou.
Panenko má,
což jsi doma
džbánek nechala?
Jak se celá
uzardělauzarděla,
než se usmála:
Z vody jasné
štěstí krásné
v dlaních růžových
podala mi
s pomněnkami
zlatých očí svých.
33