TURNIKET.

Josef Lukavský

TURNIKET. (Prolog.)
Mužové, ženy, jinoši, slečny běh lidských věci poznejte věčný, bída i štěstí jdou ruku v ruce, z radosti vždycky blízko je k muce, pro lidské stádo, andělská hejna nebe i peklo abstrakce stejná, přijdete na svět, zajdete světu – není to možno bez turniketu. Králové, chudí, jeptiška, šička, hrbatý nebo rovný jak svíčka, genius, blbec, mravenec, lenoch, ten kdo vše mohl, ten kdo nic nemoh’, počestný, lotr, zloděj i dárce na stejné žití plaví se bárce, k budoucnu zkázy, anebo květů – od turniketu do turniketu. Hejslovan, Germán, žid nebo gojím, cestičku hledá ideám svojím, bílý i žlutý, černý i hnědý, neděle dítě anebo středy, věřící v boha, v nic, nebo v ďasa, kdo má moc kostí i kdo moc masa, mudrc zde rovný analfabetu – vejde se každý do turniketu. 7