SKLUZAVKA.

Josef Lukavský

SKLUZAVKA.
Symbol české politiky atrakcí se hlavní stal, u skluzavky slyšet křiky: tohleto Čech dokázal – místo positivní hračky usednouti na rohačky a střemhlav se pustit v dál. Memento skluzavka skrývá politikům aktivním, kdo se do propasti dívádívá, bude snadno passivním. Ten kdo padá, vítěz nenínení, třeba dával na modlení a k pomocí volal Řím. U skluzavky národ jásá každým pěkným lýtkům vstříc a čím víc je vidět masamasa, tím nálada stoupá víc a jak mužů touha bujíbují, děvčátka se obětují vnad svých mluvou všecko říc’. Staří páni, mladé ženy prodávají, kupují a ti, kdo jsou vyloučenivyloučeni, před skluzavkou varují. Ta, jež nemá bujné vnady, ten, jenž bez peněz je tady, jako špačci špačkují. A tak národ mistra Husa, jenž Žižkovy vozy mělměl, ke skluzavce denně klusá, by se dolů sklouznout směl. Za šestáček v krátké chvíli protáhne si schromlé žíly, kdo to kdy kde uviděl? Venkovánek nebo comis, mladé děvče, nebo hoch, časem ruku, vaz, že zlomí, kdo by toho dbáti moh’? Jen když nezahynou kavky, politické u skluzavky, proto Na zdar! Sláva! Hoch! 17