ZAKLETÝ ZÁMEK.

Josef Lukavský

ZAKLETÝ ZÁMEK.
Komu život dal krev zdravou do žil, kdo nervosu ještě nepoznal, musí hledět, aby v klidu dožil a jen mír a svatý pokoj znal. Kdo však neklidný je a pln bouří, kdo je zvyklý žít v ruchu a kouři, kdo má nervy z provazových nití, ten v zakletý zámek může jíti. Rytíř Truchlé Postavy tam stojí, podskalský z něj čiší středověk, kuráž dává těm, kteří se bojí, zakletého zámku poznat vděk. A že výklad jeho není všední, jdou hned zástupové nepřehlední do boje se pustit s hady, draky, s touhou, zpátky dostati se taky. Žádá řád a mrav obecně známý, o což církev i stát pečují, aby muži byli tam kde dámy, jejichž srdnatost tak zlehčují. A tak dámy napřed tonou v bázni, za nimi zas muži v horké lázni a když houkne výr a Meluzina, ruka ruku, tělo tělo spíná. Vichr hučí, hromy hřmí, vše chví se, v blýskání se mísí výkřiky, zem jak huspenina tetelí se, kol do kola zmatek veliký. V chaos sukní, kalhot, rukou, nohou sotva ďábli dostati se mohou a když zástup zase venku jesti v každém zraku jiné plane štěstí. Je to kletba ctných otců i matek a čas moje slovo potvrdí, mnohý z toho zmatku bude zmatek, kde se zachvělo i osrdí. Za rok budou kolovati klípky o tom pracovníku pro kolíbky a tak z chaosu zas chaos bude, jak vždy bylo, je a má být všude. 16