KABARET.
Když spát jde Beethoven, lehounká Muza vstává,
gázové sukničky rozkošně podkasávápodkasává,
pohlíží v zrcadlo na dílo umělecké
určené v životě jen pro radosti světské,
hladí si kadeře, ňadra i šíji bílou,
do výšky pozvedá svou nožku rozpustilou
a jak by opila se u pramenů LetheLethe,
zašeptá opojně: Ó, kabarete!
Když spát jde bařtipán k boku své polovicepolovice,
páskou si stahuje vousy na tučné líce,
bulící oči své upírá v neurčito
a zdá se strašlivě, že je mu čehos líto,
obrací tělo své, jak tlouštka dovoluje,
až v náhlém záchvatu mlsně si pomlaskuje
a jak by koupat se chtěl ve pramenech LetheLethe,
zabručí nevrle: Ó, kabarete!
Když spát jde corsa lev a krásu svojí skládá,
zuby i vlásenku, lýtka i vaty záda,
hvízdne si gourmansky a luskne prsty svými,
jakoby loučil se s dojmy dnes zažitými,
lehne si v chaise-longue své, upírá oči v dáli,
kde ještě před chvílí dvě jiné žhavě plály
a jak by loučil se s kýms u pramenů LetheLethe,
vydechne nervosně: Ó, kabarete...
Když spát jdou výboři, tu v duchu počítajípočítají,
mnoho-li dostali, mnoho-li dostat majímají,
přemýšlí, jak by se to mělo zaříditi
míň ještě umění než dosud tady míti
a ke všem opicím, plazům a jiné sběři
voly a osly vzít, kteří se nehašteří...
A když se napojí z lahve – ne vody z Lethe
mumlají do zubů: Ó, kabarete!
Když spát jdou umělci od Muzy podkasanépodkasané,
v duchu se modlejí: zbav nás té dřiny, pane
každý den procům hrát, by dobře trávit mohli...
My jsme si výstavou naprosto nepomohli.
Lehnou si na lože a v duchu počítajípočítají,
mnoho-li á conto budou mít, nebo mají
a kdy už prameny Bídy se změní v Lethe,
v němž řeknou naposled: Ó, kabarete!
24