LEGENDA O SLONU.

Josef Lukavský

LEGENDA O SLONU.
Slon je zvíře veliké a šedé, to ví věru v světě každý slon a když sobě tuze chytře vedevede, dočeká se predikátu „von“. Slon ze Slonů pěkně zní, je to šik a noblesní a kdo tím se vykáževykáže, všecko v světě dokáže. Dudli dou, dudli dou pěkní sloni všude jsou. Honem! Jdi za nimi, ať jsi taky slonem. Habešani doma slony majímají, do světa je sebou neberou a že ten svět tuze dobře znajíznají, vědí, že i jinde sloni jsou. Kdo k nim vleze, s tím je zle, tomu hoří portmoné, kdo je chytrý z Habeše hned ke Slonu uteče. Dudli dou, dudli dou Habešanky za ním jdou. Honem! Zdržíš-li sese, budeš jejich slonem. V parlamentu jako na rathouze sloniny je vždycky dost a dost a kdyby snad byla o ni nouzenouze, budeme křtít zase nový most. Slonina je modní věc a my moderní jsme přec a kde už nic nezmůženezmůže, zas konina pomůže. Dudli dou, dudli dou nezmoudříme sloninou. Honem! politika je zas cítit slonem. Krásná žena příliš milující na slona si také potrpí, může jemu kdy chce, co chce říci a on čerta místo pravdy ví. Chvíli hrdlička se rdí, 10 o chobot pak zavadí a náš slon bez kuráže, co chcechce, ona dokáže. Dudli dou, dudli dou slony ženy milujou. Honem! Za pět minut je hrdina slonem. Co nám po tom, že se bortí světy, aby mohl žíti polosvět? My u Slona došli zářné mety a nalezli ukončení běd. Je u Slona dobře nám, kdo nevěří, zkusí sám a že má dost kurážekuráže, mazati zde dokáže. Dudli dou, dudli dou mazat muži dovedou. Honem! Kdo se bojí, ten je taky slonem.