ŽELEZNÁ KOŠILE
Ta tvrdá slova, okoralý chléb
almužen mrzáků, zraňující jak střep,
zkřivené hřeby z trosek bolesti,
jsem sbíral po cestách života svého,
jako kus železa rezivého
pocestný zvedá pro štěstí.
Nač ještě dále vláčet mošnu svou
s podkovou štěstí, pověrou rezivou,
když kouzlo ztráty vyvanulo už?
Pusť ohryzanou kost, hyeno bojiště,
zem otvírá se pro nové mršiště
a jako nový se blyští starý nůž.
A mučíš zas, ty nedosněný sne,
jak marné čekání na mrtvé nezvěstné,
bez vzpomínek a bez zapomínání!
Ožívá znamení, které nám dnové dávní
železem rozžhavených hlavní
vypálili do dlaní.
47
Už ani slova. Hledím mlčení
uzamkni tvář a děs, který je v ní,
ať zvíře trýzněné v své kleci zešílí.
Železem z popela posvátné relikvie
oděj plec hněvu, která žhne a žije,
muk železnou košilí.
Teď, chátro má, dozrálas pro zázrak
a ztvrdlas jako starých bitev prak,
teď přijmi světce zbroj i hostii.
Ať mluví země hlas, který byl němý.
A všechno železo, které je v zemi,
ať zabíjí.
48
OBSAH
[49]
Křídla domova9
Vzpomínka11
Narcis13
Očistec lásky14
Básníku16
Po bouři18
Za branou20
Neumím číst už z očí22
Krása24
ŽELEZNÁ KOŠILE
Udeřila hodina27
My a ty29
Balada o čisté rance33
Proto36
Tentokrát tady38
Tři muži a jedna věc40
Zlý sen42
Hrst země43
Snad měl bych mluviti45
Železná košile47
[51]
JAROSLAV KOLMAN CASSIUS
Železná košile
České básně, svazek devětadvacátý
Vytiskla Akciová moravská knihtiskárna
Polygrafie v Brně,
v grafické úpravě Eduarda Milena,
vydal Fr. Borový v Praze 1938
[53]
KMEN
E: pk; 2006
[55]