ROZSÉVAČ.

Jan Rokyta

ROZSÉVAČ.
Vyšel rozsévač, aby rozséval. Po roli krokem těžkým se ubíral, plnou hrstí bral zrna obilná, štědře házel je v zemi zkypřenou, vlastním již potem hojně pokropil, jakož jest psáno: v potu tváři své chléb budeš jísti této na zemi. Půda rozrytá jarem voněla, v slunci dýchala tuchou klíčení – v mysli člověka osení vzcházelo, jarním větrem se vlnilo zelené, v slunce polibcích vymetalo klas, rostlo, sežloutlo, kose uzrálo, stodole dalo stonásobnou žeň. Kráčel rozsévač, za ním bílý stín s korunou z trní ve skráň vtisknutou, 38 s rukou zvednutou tiše k žehnání, aby se splnil rozsévačův sen. Chmurný opodál stín se rozchechtal, chtivě vyšinul drsnou pravici, vztáh’ ji nad pole, jak by říci chtěl, jemu tučná že patří z toho daň, čemu stín bílý vlídně požehnal... 39
Básně v knize Hradby padají!:
  1. UKOLÉBAVKA R 1905.
  2. ŽITO SE VLNÍ...
  3. HROMOVÉ DUNĚNÍ SLYŠÍM...
  4. DUCHOBOREC.
  5. SAMSON.
  6. TO ZA HORAMI BYLO...
  7. VRÁTILI SE!
  8. JAK SE ČASY MĚNÍ!
  9. ARMÁDA.
  10. PŘÍBOJE.
  11. DVOU SVĚTŮ NA POMEZÍ...
  12. ČESKÁ POHÁDKA.
  13. ROZSÉVAČ.
  14. AVE CAESAR!
  15. 10. ŘÍJEN 1905.
  16. ČASU ZUB.
  17. PO 5. LISTOPADU 1905.
  18. HRADBY PADNOU!
  19. ČECHIE.
  20. BLANIČTÍ RYTÍŘI.
  21. LESY ŠUMÍ...