„Hrdě, hrdě, nevšímavě

Fanda Šimková-Uzlová

„Hrdě, hrdě, nevšímavě „Hrdě, hrdě, nevšímavě
 půjdu dál, půjdu dál.“ Malé mozky, úzké city, ostré meče ale skryty mají; běda, kdo by jich se bál. 8 Bože, dej mi projít zdravě. Cizota tu odvšad vane ke mně jako vítr mrazný, než ten přejdu útes srázný, mnohá horká slza skane. Projít tmou, zůstat svou, projít mrazem, prachem, kalem – v citu silném, vytrvalém, v duši světlo lásky mít, v jeho záři cestou jít, do konce až – bože dej, žít-li, tedy „život“ přej! – 1./3. 1903. (Uveřejněno v „Žen. Obzoru“, roč. V.) ___
Básně v knize Výběr z pozůstalých prací Fandy Šimkové-Uzlové:
  1. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká,
  2. Myšlenka je mně modlitbou,
  3. Umím tak milovat,
  4. Já cítím tak hořce, jak smutno tu bude,
  5. Mně úzko je, trudno a teskno
  6. „Dokončit myšlenku“ tak často
  7. Proč vše se ztrácí a
  8. Lásko! jak mám já vzývati tebe?
  9. Tak mi, duše moje, často připadá
  10. Smutku můj, druhu můj,
  11. Jak je, když dech to tají
  12. Já často soumraku ve zášeří,
  13. „Hrdě, hrdě, nevšímavě
  14. Horečně prsty po strunách mi jezdí –
  15. Smějte se mi všichni,
  16. A připadám si jako břečťan malý
  17. Že ráda mám ten podzim šedý,
  18. Trudy a smutky, kdo mne zaslíbil vám?
  19. Touha, touha, touha je
  20. Ne, nikoho tam není nad oblaky,
  21. Jakýsi balvan tíží nám hruď,
  22. Ó tóny, tóny, tajuplně květy,
  23. Osude krutý, tragiko žití,
  24. Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,
  25. Znát vášně duše – to je stokrát žíti –
  26. Jsme otroci my – pouzí otroci;