Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká,

Fanda Šimková-Uzlová

Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čekáčeká, Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čekáčeká,
 ať zítra – dnes anebo za léta, přec jednou přijdepřijde, ať je život šedý – či zbarven tak jak pestrá paleta. To často se mně v mysl dere, a nese tíž a smutek do zraků, nač tedy vše – jak obzírám to kolem – nač všechen taj a tolik zázraků?! Však mine čas a znovu hlavu zvedám, jak travka spalným mrazem ničena, nově zas dychtím domyslit se čehos, jít silna v před, vždy ticha – vztýčena. A nutno jít až k hrobu, a mnoho jich, jež stejně také jdou, vím, marno je tou tíží plnit duši – ubožci, jsme i sobě záhadou. 27./XI. 1900. ___
3
Básně v knize Výběr z pozůstalých prací Fandy Šimkové-Uzlové:
  1. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká,
  2. Myšlenka je mně modlitbou,
  3. Umím tak milovat,
  4. Já cítím tak hořce, jak smutno tu bude,
  5. Mně úzko je, trudno a teskno
  6. „Dokončit myšlenku“ tak často
  7. Proč vše se ztrácí a
  8. Lásko! jak mám já vzývati tebe?
  9. Tak mi, duše moje, často připadá
  10. Smutku můj, druhu můj,
  11. Jak je, když dech to tají
  12. Já často soumraku ve zášeří,
  13. „Hrdě, hrdě, nevšímavě
  14. Horečně prsty po strunách mi jezdí –
  15. Smějte se mi všichni,
  16. A připadám si jako břečťan malý
  17. Že ráda mám ten podzim šedý,
  18. Trudy a smutky, kdo mne zaslíbil vám?
  19. Touha, touha, touha je
  20. Ne, nikoho tam není nad oblaky,
  21. Jakýsi balvan tíží nám hruď,
  22. Ó tóny, tóny, tajuplně květy,
  23. Osude krutý, tragiko žití,
  24. Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,
  25. Znát vášně duše – to je stokrát žíti –
  26. Jsme otroci my – pouzí otroci;