Ó tóny, tóny, tajuplně květy,

Fanda Šimková-Uzlová

Ó tóny, tóny, tajuplně květy, Ó tóny, tóny, tajuplně květy,
 až do hlubin mou zachvíváte duší, jí tušit dáte vlastní její světy, i chápat břímě, jež ji k zemi kruší. Ach, na perutích vašich ona vzlétá, nesmírným bolem poznání se svíjí, kde spolu s vámi rozvíjí se, vzkvétá, tam květy ony bolest země kryjí. Pak síla vaše stejně rve – kdy hojí. Ó tóny, tóny, duše se vás bojí. ___
Básně v knize Výběr z pozůstalých prací Fandy Šimkové-Uzlové:
  1. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká,
  2. Myšlenka je mně modlitbou,
  3. Umím tak milovat,
  4. Já cítím tak hořce, jak smutno tu bude,
  5. Mně úzko je, trudno a teskno
  6. „Dokončit myšlenku“ tak často
  7. Proč vše se ztrácí a
  8. Lásko! jak mám já vzývati tebe?
  9. Tak mi, duše moje, často připadá
  10. Smutku můj, druhu můj,
  11. Jak je, když dech to tají
  12. Já často soumraku ve zášeří,
  13. „Hrdě, hrdě, nevšímavě
  14. Horečně prsty po strunách mi jezdí –
  15. Smějte se mi všichni,
  16. A připadám si jako břečťan malý
  17. Že ráda mám ten podzim šedý,
  18. Trudy a smutky, kdo mne zaslíbil vám?
  19. Touha, touha, touha je
  20. Ne, nikoho tam není nad oblaky,
  21. Jakýsi balvan tíží nám hruď,
  22. Ó tóny, tóny, tajuplně květy,
  23. Osude krutý, tragiko žití,
  24. Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,
  25. Znát vášně duše – to je stokrát žíti –
  26. Jsme otroci my – pouzí otroci;