ZAKLETÁ PANNA.
[37]
Putovali tři poutníci,
putovali ku hranici.
Když se podle vody brali,
vrbový strom uhlídali.
„Pěkná vrbka, samé proutí,
pro jedno se nezarmoutí!“
Píšťalku„Píšťalku si uděláme,
cestou sobě zapískáme.“
„Přejdem vísky, přejdem města,
vesele nám ujde cesta.“
Brousili nůž o kamení,
řezali prut bez prodlení.
A když ocel v kůru vjela,
vrba jakby zaúpěla.
39
Po druhé když ocel ťala,
krev ze dřeva vykapala.
Po třetí když řezat chtěli,
strom promluvit uslyšeli:
„Nejsem já vrba zelená,
panna jsem jen proměněná.
Ve vrbovém žiji stromě,
kdo jen v světě, kdo ví o mně!
Zaklela mě vlastní máti,
musím na ni žalovati:
„Budou, dcero, budou hody,
k potoku jdi, naber vody!
Časně z rána chci já vstáti,
na bílý chléb zadělati.“
Kované jsem vědro vzala,
k potoku s ním pospíchala.
Měsíček nad lesy vzcházel,
můj milý mě doprovázel.
40
K potoku mě doprovodil,
ve vodě se za mnou brodil.
A když měsíček se schoval,
v náruč vzal mě, pomiloval.
Přišla na nás, přišla máti,
začala mě proklínati.
„Bodejž bys ty stromem byla,
domů se víc nevrátila!
Bodejž bys tu při potoku
vrbou stála po sto roků!“
Běda, vrbou jsem se stala,
nad vodou se zelenala!
Nic, mládenci, nic nedbejte,
píšťalku si udělejte!
A když si ji uděláte,
mateři mé zapískáte.
Zapískáte u stavení,
aby měla potěšení!“
41
Šli mládenci, pospíchali,
u stavení zapískali.
Sotvaže však začnou hráti,
jme se dřevo naříkati:
„Matičko má, neslyšíte?
Volá po vás vaše dítě!
Vaše dítě zavržené,
v strom vrbový proměněné.
Vysvobodit-li je chcete,
sekerou strom podetněte.
Podetněte pod kořáním,
časně ráno, před svítáním!“
Jde matka, jde pro sekeru,
k vodě spěchá v ranním šeru.
A když nový den se vrací,
do vody se vrba kácí.
Z podťatého stromu těla
holubice vyletěla.
42
Holubice sněhobílá,
jako duše Bohu milá.
Nad máteří obletuje,
tiše sobě prozpěvuje:
„S Bohem buďte, moje máti,
budu na vás vzpomínati!
Poprosím já svatou Pannu,
by vás vzala pod ochranu.
K božímu já půjdu Synu,
odpustí vám vaši vinu!“
Obletěla třikrát kolem –
srdce matky puká bolem.
A když k nebesům se vznesla,
matka mrtva k zemi klesla –
43