VODNÍKOVA DCERA.
[53]
Lovil rybář na úsvitě,
vodní pannu chytil v sítě.
Vodní panně nohy chybí,
místo nohou – ocas rybí.
Místo vlasů – vodní řasy,
líčko přepodivné krásy.
V oku modrá hloubka dřímá,
že každého závrať jímá.
Rybář pannu odnes domů,
nesvěřil se pranikomu.
Do komůrky si ji schoval,
pohladil ji, poceloval.
„Zůstaň, panno, zůstaň se mnou,
udělám tě svojí ženou.
55
Drahé já ti koupím šaty,
korále i prsten zlatý.
Hřeben krásný z kosti pravé,
na tvé vlasy zelenavé.
Truhlu pěkně malovanou,
šněrovačku vyšívanou.
Porazím strom javorový,
kolovrat ti zrobím nový.
Košilku si budeš tkáti,
bys v ní mohla se mnou spáti.
Na věky my budem svoji,
nic nás v světě nerozdvojí“nerozdvojí.“ –
„Nemohu já zůstat s tebou,
nemohu být tvojí ženou.
Domovem mým vody chladné,
vodníkova moc kde vládne.
V podvodním tam tichém kraji
s rybkami já sobě hraji.
56
Na vlnách se s nimi houpám,
v měsíčném se lesku koupám.
A když slunce povysvítí,
s větříčkem si zpívám v sítí.
Zelené tam viji věnce
pro nešťastné utopence.
Dcera jsem já vodníkova,
jak bílou mě perlu chová.
Kdo mě raní, tomu běda,
s hroznou jeho mstou se shledá!
Pustíš-li mě na svobodu,
přízniv bude tvému rodu.
Vodám-li mne nenavrátíš,
běda – mladý život ztratíš!“
Nedbal rybář varování,
udělal ji svojí paní.
A když temná noc se mračí,
nad jezerem bouře kvačí.
57
Za bleskem blesk mrakem lítá,
voda dme se, vichrem zmítá.
Volá vodník na jezeru:
„Vrať mi, smělče, vrať mi dceru!“
Vlny hučí a se blíží
na břeh, k rybářově chýži –
Na dveře – slyš – vodník bije:
„Vzals mi dítě – navrať mi je!“
Rybář dveří neotvírá,
vodní pannu v náruč svírá.
Laská ji a líbá, hladí,
nedbá, zlo že venku řádí.
Hrom že bije, vichr skučí,
rozkacené vody hučí.
Nedbá, že se k chatě derou,
divoce ji rvou a perou.
Slyš, teď vodník v okno buší:
„Běda, smělče, tvojí duši!“
58
A zas vlny dmou se, víří,
a v nich chata – jak to pýří.
A když naposled se vzpialy,
na dně vod ji pochovaly – –
***
Není slechu s ranní září
po chatě, ni po rybáři.
A tam v sítí, u jezera,
vodníkova zpívá dcera.
Zelené tam vije věnce,
pro rybáře – utopence.
59